Frasier

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Soundtrack Bruce Miller: 1. Tossed Salads & Scrambled Eggs - Kelsey Grammer [4:35] ,2. Frasier Crane (radio jingle) [3:03] ,3. Miss Pitiful - Etta James [2:18] ,4. 'Who watches PBS?'/'Buttons and Bows' [3:08] ,5. 'I have a date...' [1:03] ,6. Isn't It Romantic? - Ella Fitzgerald [3:01] ,7. 'Snowball Dance' [0:13] ,8. I Don't Want To Walk Without You Baby - Rosemary Clooney [3:47] ,9. 'Lady of Mine' [1:29] ,10. Mona Lisa - Nat King Cole [3:15] ,11. 'Niles, do you have a problem with me dating Frasier?' [1:41] ,12. The Nearness of You - Etta James [6:34] ,13. Moon River - Louis Armstrong [2:57] ,14. 'Goldfinger' [2:12] ,15. On the Street Where You Live - Bobby Darin [2:07] ,16. 'I'm In the Mood for Love' [2:39] ,17. I'm In The Mood For Love - Bryan Ferry [4:08] ,18. Frasier (The Sensuous Lion) - Sarah Vaughan [4:14], (09.05.2011)

Jako kulisa je to v pohodě, ale není to ten typ seriálu, kdy bych se těšil na každý další díl... Frasier navíc funguje na tom samém debilním principu jako Big Bang Theory, kde se "živé" obecenstvo směje každé větě... Ale na ty postavy si rychle zvyknete a pokud to není zrovna "citový" díl, bývá to občas dosti crazy! :) (05.06.2012)

Frasier nie je nič iné ako historický seriál a každý nový seriál čo víde má čo robiť aby sa mu vyrovnal. Síce má len 78% ale to nemení nič na tom že Kelsey Grammer žil postavou Frasiera 20 rokov, z toho 11 v tomto seriály. Dala som si tu námahu a pozrela som si všetkých 11 sérii do poslednej epizódy. Nenútený, spontánny a úprimný humor ktorému som prišla na chuť ja aj moja rodina. :) Je to hudbou pre moje uši keď počujem z vedľajšej izby ako sa moji rodičia na Frasierovi smejú. Tento seriál ako jediný v histórii bol takmer každý rok svojho vysielania nominovaný na cenu Emmy, ako aj sám Grammer a David Pierce. A musím spomenúť psíka Moosa alias Eddieho, pes-herec ktorý ma všade založenú vlastnú filmografiu, R.I.P. dožil sa krásnych 15 rokov. 5* a obľúbený seriál nesmie chýbať. :) (07.04.2012)

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)