Frasier

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Sledovat intelektuálního psychiatra, jak se probíjí každodenním životem mezi "obyčejnými lidmi", je jednoduše kouzelné. V tom mu řádně sekunduje jeho neméně sofistikovaný bratr. Frasierovo propady šílenství nad určitými životními etapami nemají jedinou chybu. Inteligentní, zábavná podívaná, s úžasnými slovními obraty, zraje jako ono kvalitní víno, které si rád doktor Crain dopřává. Vracím se k seriálu v roce 2020 a cením ho ještě výše. Není divu, že seriál posbíral v průběhu let nominace na mnoho cen a mnoho jich vyhrál. V žánru to považuji za zcela jistou špičku, kterou stále nikdo nepřekonal. Mimochodem, byt Frasiera je úchvatně nadčasový. Vynikající dabing. //2022 a opět jedinečný. (21.01.2017)

Kvalitní americký sitcom, který trestuhodně zmizel z českého vysílání po pár dílech. Naštěstí nám Markíza podala záchranou ruku a ujmula se Frasiera se ctí. Slovenský dabing na nejvyšší úrovni je mnohdy lepši než originál. To se o namluvených seriálech nedá často říci. Obdivuhodných 11 sérií si udržuje stále stejnou kvalitu, což je ještě úctihodnější. Frasier je jeden z nejlepších sitcomů, co se kdy vysílali. Dokud nevyzkoušíte, nemůžete pochopit. (07.12.2006)

Friends a Frasier. Za mňa vrchol sitkomovej tvorby. Ten snobský psychiater si ma hneď získal svojim inteligentným a suchým humorom. Ako pravý intelektuál vedel občas hrať aj s ľudskými, ťažšími emóciami, čo sa odzrkadlilo na komplexnejších dojmoch. Prvým dvom sériam chýbala zohratosť a zbytočne zachádzala do dramatických polôh. Na všetko dala zabudnúť tretia až piata séria. To bolo magnifiques. Zvyšok držal frasierovský nadštandard. Dodnes mi leží v žalúdku len jedna vec. Tak skvele fungujúce obsadenie pošramotili nezmyselným odprataním Bulldoga po šiestej sérii. (08.05.2020)

Veľa sitkomov, ktoré som zatiaľ videl bolo vynikajúcich, ale iba Frasier má to "something" čo ho stavia na pomyselný piedestál nesmrteľnosti. Postava tohto rozhlasového "rádobypsychológa" odštartovala svoju púť v Na zdravie, objavila sa v Krídlach aby nakoniec zakotvila vo vlastnej show. Kelsey Grammer (Pavol Topoľský) - apropo v americkej verzii Simpsonovcov dabuje Leváka Boba - priviedol na scénu svojho večne frfľajúceho otca Martina Cranea (Dušan Jamrich), neurotického a obsesiami posadnutého brata Nilesa Cranea (Ján Tréger), svojráznu terapeutku Daphne Moonovú (Helena Krajčiová) a rozhlasovú techničku s podrezaným jazykom Roz Doyleovú (Szidi Tobias). A zrodil sa kult, ktorý nám ešte niekoľko prázdnin bude MARKÍZA servírovať ako bonbónik, čo náhodou prenikol medzi splašky typu Zámena manželiek, Uragán, atď. Frasierov humor je esenciou situačnej komiky (ktorá neomrzí ani po x-tej variácii rovnakého gagu) a britkého až anglicky suchého humoru. A čerešničku na torte predstavuje GENIÁLNY slovenský dabing (prekonávajúci aj legendárneho Dempseyho). Keď PRIMA svojho času odvysielala prvú sériu Frasiera, bol som zvedavý aký bude český ekvivalent. Ostrieľaní bardi Petr Oliva a Tomáš Juřička však nesiahali ich slovenským kolegom ani po členky. Aj preto asi v Česku má rozhlasový psychiater nadlho "utrum". A to je veľká škoda "přátelé". (17.12.2004) (17.12.2004)