Frasier

Frasier je psychológ, ktorý dokáže poradiť každému okrem seba. Vynikajúce vtipom sršiace dialógy vyplývajúce z rôznorodosti charakterov postáv vám zaručia nekonečné chvíle zábavy, napriek tomu, že príbeh sa poväčšine odohráva v troch prostrediach- byt Frasiera, jeho práca a kaviareň. (05.09.2007)

Nejsilnější na seriálu je určitě charakteristická atmosféra s povedenými vtipy. Od 6. do 9. série je půlka slabá a půlka vydařená. Seriál vrcholí kolem 3. a 4. řady, a pak je tam 10. a 11. řada (závěr seriálu zvládly dokonale). Vybrat nejoblíbenější postavu je navýsost těžké, když ke všem hlavním postavám mám nějaký silný, kladný vztah. Postupně vám totiž přirostu k srdci všechny a to je důvod, proč mám tento seriál před Buffy u nejoblíbenějších seriálů (, u které se mi nelíbil vlkodlak Oz). PS: kdybych si měl zvolit 1 nejlepší dil, byl by to 4X06. (11.03.2012)

Můj vůbec nejoblíbenější seriál. Přesně takhle by měl sitcom vypadat. Humor je tady inteligentní a obloukem se vyhýbá vtipům typu The Nanny. Přitom můžete vypnout a prostě si užívat k popukání vtipních momentů a dialogů které vám Frasier nabízí. Dodatek: Nedávno jsem si taky uvědomila, že ve Frasierovi jsou i momenty nad, kterými jsem se zamyslela a řekla si tak to je teda pravda (např. slyšeli jste už o Lupi Valaz?). V žádném jiném seriálu jsem neslyšela tak dobře formulované životní pravdy (tohle slovní spojení zní hrozně pardon). A kromě toho jsou tu i skvělý herci. Taky jsem chtěla říct, že humoru ve Frasierovi si musíte přijít na chuť a po zhlédnutí 3 dílů se vám to nepodaří. Je prostě nejlepší. TAK (09.05.2010)

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)

Frasier se stal synonymem pro snobského idiota, kterého ale máme právě kvůli jeho manýrům a jeho zvláštní schopnosti zhatit vše dobré svým vlastním způsobem rádi. Kdybych si dělal zářezy pokaždé, kdy ze mě při sledování jeho činů vypadlo 'to je ale debil!', těžko by mi stačil kmen urostlého stromu. A jeho bratr, také snobský psychiatr, Niles - ten si s ním může s klidným svědomím podat ruku. Snad jen málokdo chápe, že ti dva jsou syny navenek tvrdého bývalého policajta Martina Cranea, který se po střelném zranění přestěhoval právě k Frasierovi, a jejichž třenice jsou náplní prvních dílů seriálu. Jenomže ten se, možná překvapivě, rozvinul v něco naprosto neopakovatelného, skvělého a osobitě neotřelého, co trvalo dalších 11 let (i když já měl seriál zkouknutý díky téměř každodennímu vysílání TV Cool asi za rok). Nesmím zapomenout na další skvěle napsané a zahrané postavy - ošetřovatelku Daphné, produkční Ross, pejska Eddieho (a tady bych neopakovatelné herectví snad podtrhl obzvlášť) a další ty menší, ale přesto kouzelné charaktery jako Bebe, Bulldog, Kenny, Daphina matka i brácha a další a další. Těch absurdních situací, do kterých se bratři Craneové dostali (nebo přesnější by bylo, které vytvořili), ta plejáda žen, které Frasier, jak to popsat... 'odfrasieroval' (čili pokaždé jinak a ale přesto svým způsobem stejně nakonec odradil), těch smolných náhod, souher okolností a trapasů, které často přerostly v naprostou grotesku. Ano, samozřejmě že se naskytly i slabší okamžiky a epizody (u takhle dlouhých seriálů to je snad nevyhnutelné), ale jako celek - Frasier je prostě poklad, případ sám pro sebe a bude mi chybět... (31.05.2010)