Emily in Paris

Na substacku jsem se rozepsal o tom, proč má podle mě smysl uvažovat o Emily in Paris jinak než jen o totálně odpočinkovém úniku od reality. Netflix totiž tenhle zdánlivě hloupoučký seriál využívá k prosazování svých značkových hodnot. Mimo jiné třeba přesvědčuje Francouze, aby tolik snobsky nelpěli na svém sofistikovaném umění a pustili si domů trochu toho laciného amerického mainstreamu (tj. Netflix). Na Emily in Paris proto podle mě nejsou nejhorší všechny ty čítankově hloupé stereotypy, ale fakt, že jde nakonec o poměrně nenápadnou reklamu na internetovou televizi. (10.11.2020)

Tak jsem se nechal nachytat na seriál od tvůrců Sex ve městě. Po první epizodě mi bylo jasné, že je to trochu jinak. Tady se hraje na jednoduchost , sex se skrývá pod peřiny a casting je béčkový. A i když se pár slušně humorných dialogů objeví, mohlo to být lepší a střet "zaostalé" Francie a "moderní" Ameriky je spíše k pláči. Ale jakž tak jsem se na seriál dodíval. (05.10.2020)

Darren zná svý pappenheimský. Nejenže s Emily začíná na místě, kde s Carrie končil, on vlastně jen sebral svůj rukopis a vypral ho v aviváži z mileniálů. Tam, kde ale Sex před lety uměl být místy i zemitej a naturální, je Emily čistokrevná pohádka. Svým zasazením, hromadou klišé, naivní hrdinkou i pitoreskníma postavičkama kolem ní, který se chovaj všelijak, jen ne normálně. Chvíli jsem si musel zvykat. Nakonec mi ale zdejší nenáročnej motiv přišel vcelku enchanté. (12.10.2020)

i když tahle agresivně optimistická a pozitivní záležitost není ničím víc než jen souborem všech myslitelných klišé o Francouzích,Američanech,Paříži atd,nějakým zázrakem se na ní dá - až na pár opravdu otravných momentů - celkem v pohodě koukat.Emily In Paris opravdu není moc dobrý seriál,nicméně proč si v současné době nedopřát trochu té z reality vytržené (většinou) prosluněné podívané...60% (30.10.2020)

Hodně vydřená trojka, to vám teda povím. A abych byl upřímný, sám ani pořádně nevím, za co sem jí dal. Určitě to nebylo za hlavní hrdinkou a typicky šablonovitý příběh, co mě však asi přesvědčilo k mému vyššímu hodnocení bylo kromě nezaměnitelné atmosféry Paříže i fakt, že je to místy celkem roztomilé a to někdy stačí ke spokojenosti i mně. A když k tomu připočítám báječnou postavu Luca, který mě dokázal několikrát od ❤️ rozesmát, jsem nucen konstatovat, že to nebyla určitě největší ptákovina, co jsem letos viděl. (07.10.2020)