Nemocnice na kraji města

Seriál s pořádnou dávkou životních mouder a pravd, který dokáže v divákovi probudit celou řadu různých pocitů. Pocitů hlavně radosti, ale i zlosti, smutku, zklamání, zadostiučinění a tak pořád dokola. Seriál dokonale promyšlený, procítěný a vůbec ne povrchní. Proto ho mám tak ráda. Skoro každý, kdo Nemocnici okomentoval, uvedl i své oblíbence a neoblíbené, tak se také přidám. Velmi blízcí jako lidé mi byli pan primář Sova a doktorka Čeňková. Schopnost úžasně ztvárnit svou roli a pořádně přitom naštvat nebo otrávit diváka měli Ladislav Frej st. (Karel), Daniela Kolářová (Kateřina), Helga Čočková (Irena, dcera Dr. Štrosmajera) a Hana Maciuchová (paní Blažejová). Parádní postava, která projde velkou proměnou byl MUDr. Cvach. Z dalších mě velmi pobavila Iva Janžurová v roli sestry Huňkové a Stella Zázvorková v roli paní Dobiášové. Nesmím zapomenout na nepřekonatelnou Danu Medřickou a okouzlujícího Miloše Kopeckého. A nakonec, koho jsem opravdu nemusela, byla věčně nešťastná Ema, hospodyně u primáře Sovy a protivná Oldřiška s bolavým bříškem. (23.01.2009)

***Celkem 67%***TV/// Obsazení 10/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 5/10/// PLUS: excelentní herecká sestava, dobře napsané dialogy, některé z nich zlidověli, chytlavá hudba, občas zajímavé dějové zvraty MINUS: slabší střední část seriálu, řekněme 6 až 13tý díl, často pomalejší tempo vyprávění, méně zajímavé vedlejší postavy nebo děj mimo nemocnici./// Shrnutí: Nemocnice na kraji města se řadí (a určitě oprávněně) mezi poklady české seriálové tvorby. Práce s postavami, to jak jsou napsané, to kým jsou obsazené a scénář, který mohou zahrát je podle mě i dnes výborný s klidem mohu říct i nepřekonatelný. Stejně jako u každého jiného seriálu i zde zub času zahlodal. Na jednu stranu je to dobře, protože si můžeme připomenout jak někteří herci se kterými se setkáváme dodnes vypadali, a vlastně jak mladí byli. Jenže stejně tak tomu chybí to dnešní tempo, které by vás udrželo v pozornosti po celou dobu. Nemluvě o tom, že některé dějové pasáže jsou celkem nezajímavé. Ještě bych mohl zmínit již natočená pokračování, jak jsou oproti tomuhle údajně špatná (což zatím nemohu posoudit), ale kupodivu já se na ně těším. Těším se na setkání s herci po tolika letech a na to jak nebo kam se ubírala jejich postava. Uvidíme, možná poté ještě více vyzdvihnu tento skvost, prozatím ale zůstanu u lepších 3*. (04.06.2013)

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)

Tento seriál má něco do sebe. I po tolika letech je příjemné ho sledovat. Bohužel ale, tak nějak na něj nemám momentálně (rok 2011) čas. Je to docela škoda. Před několika lety jsem pár dílů viděl. O hodnocení z mého pohledu není pochyb. Myslím, že ty tři hvězdy jsou tak akorát. Trochu mě štvala ta depresivní hudba:-) (13.01.2011)

Nejzajímavější je na seriálu určitě hudba skutečného mistra Jana Klusáka (tehdy v nemilosti režimu), jinak jde o běžné dobové spotřební zboží, jaké na běžícím pásu (typický "papírový" jazyk) Dietl psal (to, že se v tomto případě zdánlivě vyhýbal schůzím a soudruhování považuju v dnešním kontextu spíše za minus, protože realitu dělal ještě víc jinou, než byla, vytvářel takový rádobyrealismus). Stačí jen srovnat se Sanitkou, která je dle mého dojmu mnohem povedenější (už jen v reálnosti profesního terénu). (15.07.2010)