Nemocnice na kraji města

Ve své době to byl jeden z nejlepších seriálů. Jaroslav Dietl uměl psát dialogy a vyreslit postavy. Silné charaktery, ať už to byl Ladislav Pešek, bručoun Sova, Štrosmajer, tragikomická postavička doktora Cvacha, Janžurka. Mělo to humor a šmrnc. Nezapomenutelnou atmosféru dotvořila hudba Jana Klusáka. Točit pokračování nemělo smysl. Je to jako kdyby někdo natočil Rychlé šípy po dvaceti letech a udělal z nich darebáky. Magdaléna Dietlová vzpomínala, že když potřeboval nějakou repliku do huby, vzal telefon a volal do nemocnice: "Hele, co říkej běžně saniťáci, když dovezou někoho roztřískanýho?" Opověď nebyla: "Doktore, pacient je v kritickém stavu a má vnitřní krvacení." Ale: "Tady ho máš, je na cucky a teče dovnitř". Škoda, že dnes už jen málokdo umí napsat slušné dialogy. (17.04.2014)

Učinil jsem reprízu cca po 20 letech a znovu se přesvědčil o tom, jaká je nostalgie potvora. Napálit tam nějakou tu hvězdu navíc, protože je to přece onen legendární seriál s armádou zvučných jmén, notoricky známou melodií a nepřekonatelným dr. Štrosmajerem, by bylo příliš snadné, ovšem zhodnoťme to objektivně. Legenda neznamená automaticky kvalitu, a i přes značné stáří má rozhodně seriál jako celek co nabídnout, nemluvě o porovnání s dnešními hnoji typu Ulice, Ordinace apod. Mistrně zmáklé dialogy a pestrý výběr hereckých klenotů včetně pozoruhodného génia Miloše Kopeckého. To vše je nesmrtelné. Nicméně mezi vady na kráse musím započítat x hluchých míst, příliš okaté studiové interiéry a pár nesympatických postav (Čunderlíková). Po součtu kladů a záporů mi tedy vychází čirý průměr...ale Milouš Kopeckých byl vážně frajer!! (12.03.2023)

Nejlepší český seriál z nemocničního prostředí, který má i po 30 letech sledovanost přes milion diváků. Už to o něčem svědčí. Samotný děj, zpracovaní a vůbec takové to pojetí se vůbec nedá srovnávat s těmi dnešními, až na na nějaké ty výjimky, sladkými slátaninami... A to už vůbec nemluvim jak to zde po stránce herecké! Neobyčejná skupina pánů herců se sešla. Z každého slova, skutku či pohledu je cítit určitá přirozenost, přesvědčení a zaujetí. Zato dnes může v seriálu po pár minutách tréninku hrát každý a úspěch v podobě finančí odměny a závratné sledovanosti je zaručen. Inu Jaroslav Dietl je prostě Jaroslav Dietl! Teď už nikdo tak nepíše a ani psát nebude. Každému určitě v paměti uvíznul některý z jeho famozních dialogů - i po těch třiceti letech... (04.04.2008)

Pro mě nejlepší český seriál všech dob - skvělým scénářem počínaje, vynikajícím hereckým obsazením a režií konče. Schopnost postihnout rozmanitost lidských charakterů a prostředí - to byla Dietlova největší devíza. Životní role nejen Ladislava Chudíka, ale vlastně všech zúčastněných herců v titulních postavách. Všichni byli skvělí, nejraději jsem však měla doktorku Fastovou Dany Medřické. (22.10.2007)

Klenot československých seriálů, bez ironie. Dřív jsem Nemocnici nemohla přijít na chuť, vždycky jsem zahlídla jen kus v televizi a přišlo mi to všechno směšné a hloupoučké. Když ale člověk nakouká obě série, všimne si těch výborných hereckých výkonů (snad jedině Chudík a Motlová byli na mě už "moc"), propracovaných a vyvíjejících se charakterů, zajímavých střetů a dějových linek. Obzvlášť mě bavila inteligentní svobodná matka Jany Štěpánkové, ambiciózní, ale věčně na ocet ortopedka Elišky Balzerové a geniální Miloš Kopecký. Navíc je to kvalitně natočené, moc se tu nesoudruhuje (celkem zajímavé je, že když už někdo soudruhuje, je to záporná postava), a i když je to všechno idealistický nemocniční sen, holt mě to baví. (26.12.2014)