Nemocnice na kraji města

Typická dietlovská bizarní telenovela se všemi jeho scenáristkými nedostatky, nonsensy, ale i neúnavnými schopnostmi tvořit nové a nové floskule, které stávajíce se oblíbenými a citovanými hláškami jen podporují tu nostalgií podpořenou bublinu seriálové legendy, na níž se bohužel dodnes veze třeba i taková Ordinace v růžové zahradě.. Nemocnice tak jen potvrzuje, že za divácky, rozuměj většinového diváka, nejoblíbenější tuzemský žánr neplatí detektivka, ale vlastně libovolný filmový (pa)tvar z nemocničního prostředí.. (22.11.2016)

Nejzajímavější je na seriálu určitě hudba skutečného mistra Jana Klusáka (tehdy v nemilosti režimu), jinak jde o běžné dobové spotřební zboží, jaké na běžícím pásu (typický "papírový" jazyk) Dietl psal (to, že se v tomto případě zdánlivě vyhýbal schůzím a soudruhování považuju v dnešním kontextu spíše za minus, protože realitu dělal ještě víc jinou, než byla, vytvářel takový rádobyrealismus). Stačí jen srovnat se Sanitkou, která je dle mého dojmu mnohem povedenější (už jen v reálnosti profesního terénu). (15.07.2010)

Na ktorú stranu sa pridať? Jedni sebavedomo tvrdia, že "Nemocnica na kraji mesta“ je špička československej seriálovej tvorby. Iní zasa hlasno kričia, že je to len obyčajný socialistický škvár, komunistická propaganda. Že vraj sú tam výborne vykreslené postavy a herecké výkony hlavných predstaviteľov sú ukážkou vrcholného hereckého kumštu. Ale na druhej strane, že to nebolo nič iné len sprosté zneužitie vtedajšej hereckej špicky. Neviem to rozsúdiť. Aj keď ma to mierne ťahá skôr na stranu odporcov tejto kontroverznej seriálovej klasiky. Predovšetkým však táto televízna nemocnica nebola len na kraji mesta, ale aj na okraji môjho diváckeho záujmu. ** (10.04.2013)

Nejlepší český seriál z nemocničního prostředí, který má i po 30 letech sledovanost přes milion diváků. Už to o něčem svědčí. Samotný děj, zpracovaní a vůbec takové to pojetí se vůbec nedá srovnávat s těmi dnešními, až na na nějaké ty výjimky, sladkými slátaninami... A to už vůbec nemluvim jak to zde po stránce herecké! Neobyčejná skupina pánů herců se sešla. Z každého slova, skutku či pohledu je cítit určitá přirozenost, přesvědčení a zaujetí. Zato dnes může v seriálu po pár minutách tréninku hrát každý a úspěch v podobě finančí odměny a závratné sledovanosti je zaručen. Inu Jaroslav Dietl je prostě Jaroslav Dietl! Teď už nikdo tak nepíše a ani psát nebude. Každému určitě v paměti uvíznul některý z jeho famozních dialogů - i po těch třiceti letech... (04.04.2008)

Dietlův originál, to je zábava s hereckým uměním: Štrosmajerovo dobírání si sestry Huňkové, moudra primáře Sovy, energická Bety Čeňková, cvachovitý Cvach, sebevědomý Blažej, tajemná Ina, rázovitá Fastová, hádavičná zelinářka... Pamatuji si, že při Štrosmajerově smrti jsem nechápal stejně jako šachistka Jindřiška. Při prvním sledování jsem byl ještě mladší než Jindřiška:-) Reprízování Nemocnice v porovnání třeba se současnou nováckou Ordinací asi trochu ztrácí. Problémy, které hrdinové řeší, a místy zastaralé, někdy i soudružské prostředí působí jako z filmů pro pamětníky. (09.07.2008)