Můj nepřítel

Když jsem tenhle film viděla prvně, bylo mi sedm let. Tenkrát běžel na německé televizi PRO 7. Tajně jsme ho sledovali s bráchou pozdě v noci. Vůbec nám nevadilo, že nerozumíme ani slovo. Seděli jsme před obrazovkou jako přikovaní a báli se, že se někdo z našich rodičů probudí. To byly časy. Včera jsem na film po téměř dvaceti letech narazila znovu a úplně náhodou. Taková náhoda to zase nebyla, místo Růžovky jsem brouzdala na internetu. Název mi hned nic neřekl, ale fotka Dennise Quaida a Draka všechno objasnila. Bez přemýšlení jsem si film pustila a nechala se unášet příběhem. Byl to stejný zážitek jako v dětství, jen s tím rozdílem, že jsem nepokukovala po přivřených dveřích a nebála se, že se každou chvílí ve dveřích objeví táta nebo máma. Pokud chcete vidět lehce zapomenuté sci-fi. Zapátrejte po něm a neváhejte si ho pustit, možná, že i vy máte podobné vzpomínky jako já. Zkouknutí filmu rozhodně stojí za to. (23.10.2009)

Je pravda, že některé situace nebyly tak úplně a zcela originální, i s přihlédnutím k době vzniku, nicméně film jako celek funguje velmi dobře, postupně si ta zpočátku odpudivá bytost stále více získává srdce nejen Davidgeovo a představa o nadřazenosti jednoho tvora vůči druhému dostává poněkud na frak. A takových poselství, navíc podaných zábavnou formou, není nikdy dost. (29.07.2023)

Autora předlohy Barry Longyeara mám rád, ale bohužel se mi tuhle povídku nepovedlo nikde sehnat, takže ten konec srovnat nemůžu, ale taky mi to přišlo hodně nečekaný, spíš ale až to, jak Davidge odvede Zammise před tu radu. Ta akce mi ani tak moc nevadila, ale je škoda, že ten konec trošku hlouběji nepromysleli. myslím, že by to ani nebylo tak těžký, vymyslet duchaplnější konec. ale jinak ten film stojí za to vidět. dennis quaid jako člověk je tak lidskej, až je to neuvěřitelný. A musím říct, že drakova filozofie se mi taky dost líbila. přišlo mi to něco jako buddhismus. Film je vlastně příběhem velkého přátelství, přátelství, které přesahuje prostor, čas i lidský život. Přátelství na život a na smrt, které ale ve skutečnosti možné není. A od toho tu je fantazie a fantaskní svět, aby nám tyto nemožné věci a těžko postižitelné lidské hodnoty, jako je pravá láska, přátelství nebo oddanost ukázal tak, jak bysme si to přáli ve skutečnosti. (13.12.2005)

Záležitost, kterou by člověk raději neměl vidět v dospělosti, aby mu zůstaly aspoň hezké vzpomínky. Základní nápad je sice zajímavý (knihu jsem nečetl), ale uchopen příliš hollywoodsky. Asi je v tom příznak toho, jak se později Petersenova tvorba v hollywoodu vyvíjela. Málokdy úplně špatná věc (ano, kromě Air Force One), ale i u tech potenciálně velmi dobrých tomu většinou chybí ten kousek od slušného k výbornému. (10.02.2011)

Príbehom ma to určite zaujalo, mám rád sci-fi, vizuálna stránka je celkom fajn, masky mimozemšťanov a Dennis Quaid tiež. Trošku mi tam ale nesedelo tempo filmu, prišlo mi to dosť pomalé. Wolfgang Peterson natočil fajn film, ale tu mi to prišlo ako keby točil iba trošku dospelejšiu verziu nekonečného príbehu. Na papieri to vyzeralo určite pekne, ale vo filme žiadna akcia nestrhne. Chápem, že na tu dobu to muselo byť celkom fajn, ale keď si to porovnám s druhými Votrelcami alebo Predatorom, ktorý sú iba o rok, dva mladší tak sú na tom oveľa lepšie. Nepotrebujem k tomu krv, aby sme si rozumeli, hovorím o tom ako je to natočené a zatiaľ čo Camerov Aliens a McTiernanov Predator sú dodnes výborné filmy, ktoré takmer vôbec nezostarli, Mine Enemy zostarol. 65% - 3* (09.03.2020)