Bílý bílý den

Mám ráda filmy, o kterých nic nevím, ale od prvních sekund mě vtáhnou do děje. Čím méně se film ukecaný, tím více se stávám divákem. Někdy mám pocit, že u 80 % amerických filmů mám pocit, že už jsem to někdy viděla a u 80 % skandinávských filmů jsem překvapená něčím novým. Bílý den není černobílý, je bílý s mnoha odstíny bílé, postavy jsou plnokrevné, dialogy stručné a výstižné, obraz zachycuje víc než slova. (15.01.2023)

Strašlivá nuda od začátku až do konce - chvílemi jsem málem lezla po zdi. Ale pořád jsem doufala, že ještě něco přijde, ale přišly jen titulky. V anotaci na film mě nalákalo, že manžel po smrti ženy přišel na to, že jeho manželka vedla ještě jiný, tajný život. Představovala jsem si něco vážně zajímavého... nebudu prozrazovat, ale banálnost objeveného mě o to víc naštvala. Vysoké hodnocení od ostatních nechápu. (05.05.2020)

Pomalý rozjezd a dlouhé záběry, měnící se počasí a dům, mlha, celkem mi trvalo, než jsem se dokázala vnitřně uklidnit a naladit.. Po první půlhodince mě to vtáhlo a čaplo za vlasy, neb jsem si tu skládanku začala dávat dohromady.. Manžel, otec, děda, polda, vdovec.. Zjištění, zklamání, bolest, nesnesitelná bolest.. Tuším, že ta malá kouzelná vnučka tu hraje druhou stěžejní roli, hned po hlavní postavě, oba výteční.. (29.05.2020)

Po přečtení zdejšího obsahu jsem se na film poměrně těšil a měl jsem od něho celkem velký očekávání. Takže po dokoukání nebudu zastírat zklamání. Pročítal jsem si pár zdejších komentářů jestli to má někdo stejně jako já a nemusel jsem dlouho hledat. Celkem pěkně a výstižně to ve svým komentáři vystihl uživatel Sarkastic. Dovolím si z jeho komentáře použít konec. I mně po skončení na jazyku zůstává pachuť z promrhaného potenciálu a tvůrčí bezradnosti. Na 3hvězdy to sice stačí já jsem ale očekával daleko vyšší ligu. (19.08.2023)

Snad to nebude příliš velký spoiler, napíšu-li, že komisař(?) Ingimundur (Ingvar Sigurðsson) v tomto hutném a chladném (jak se na severský film sluší!) psychologickém dramatu na vlastní kůži pocítí, že prohrabávat se minulostí a vytahovat na světlo boží kostlivce ze skříní (a znovu se sám sebe dotázat, jaký že život to vlastně žil), může být stejně riskantní (a zkázonosné) jako jízda po nebezpečných islandských silnicích (na nichž hrozí riziko pádu do propasti i úlomky odpadávající z majestátných skal). Hlynur Pálmason svým druhým celovečerním filmem stvrdil vyzrálost islandského filmu. Zvláštní pochvalu si zaslouží - v distribučním roce 2019 jedenáctiletá - Ída Mekkín Hlynsdóttir v roli Ingimundurovy vnučky Salky (Salké?). 80 % (03.02.2024)