Vivárium

Jednoznačně podhodnocený originální film o koloběhu konzumní společnosti. Nejvíce jsem si oblíbil malého zmrda, kterého výtečně ztvárnil Senan Jennings. On má totiž několik zvláštností. Roste rychleji než běžné děti, řve jako pavián, když se mu něco nelíbí, a když si čichnete k jeho hnědce, nic neucítíte. Tak trochu vám bude připomínat robota. (12.03.2022)

Začátek mě hodně navnadil, záhada podivného městečka působí skutečně mysteriozně. Jenže - pak se to nějak rozplizne, vlastně to odnikud nikam nejde, a jak se nic neděje, řeknu si: "Snad to neskončí takhle, protože to je až moc do očí bijící a bez nápadu." A ono to tak skončí. Celkově se z toho stala historka z Krajních mezí roztažená zbytečně na moc dlouhou stopáž, bez větší myšlenky a nápadu, prostě to lineárně a bez jakýchkoliv zvratů (čekal jsem třeba, že by ta ženská mohla otěhotnět a mít normální lidské dítě; taky nechápu proč neprozkoumali ostatní domy atd.) jede až do konce, kdy chvilku to vypadá, že by snad něco... ale ne. Jako, co mi to mělo dát? O... tamtěch... nevíme nic, ten halasně proklamovaný princip kukačky tu taky nefunguje, protože kukačka snáší svá vejce do cizích hnízd (tedy ne že si cizí matku odnese, aby jí vyseděla vejce a vychovala kukačku), a ano, vylíhlé mládě vyháže z hnízda vejce a mladé svých pěstounů - ale z jejich hnízda. A i když přijmu tuhle kukaččí záležitost naruby, tak jako co? Že příroda může být krutá, to jsme zjistili v asi páté minutě filmu. A? Co dál? Co jiného film nabízí? A kdo jsou ti kukaččí pánové, kde se berou, proč se berou? Prostě je to odfláknuté. Příště tvůrci natočí nějaký přepis do lidských podmínek o smečce lvů nebo samčím sezení na vejcích a líhnutí tučňáků? (03.01.2021)

Nějak se mi nashromáždily komenty, tak to musím rychle napsat. Podle mě je to druhý nejlepší artový film hned po matka!. Nesnaží se to být artové čímkoliv, pouze nápadem a prostředím, což je skvělé. Líbí se mi, jak to má znázorňovat rodinu a filmu se to velice daří. Líbily se mi metafory. Postavy jsou sympatické a jejich chování je naprosto normální, chytré a reálné. Hodně se mi to líbilo, až na konec, který byl taky dobrý, ale přišel mi slabší. Čekal jsem, že pod zemí se to pořádně rozjede a dojde na nějaký fight. Škoda. Mrzí mě, že tady na ČSFD je film vcelku podhodnocený (58%), protože takový povedený artový kousek by si zasloužil více procent a pozornosti. VYHODNOCENÍ: DIVÍM SE, ŽE MU NEFLÁKLI (21.06.2020)

Pichlavá sociální satira, co si za svého prostředníka zvolila hororové a mysteriozní prvky. Hvězdy Imogen Poots a Jesse Eisenberg si tento originálně laděný počin vzaly do produkční péče, místem natáčení se staly evropské lokace, popravdě si jich užijeme absolutně minimálně. Divák se ocitne v jakémsi viváriu, uzavřeném prostředí, které představuje vilová čtvrť, ve které si měl ústřední pár vybrat dům snů. Podivný labyrint identických domů bez nájemníků, ze kterého není úniku, a slizký chlapeček, který je dán páru k výchově, způsobí, ze ústřední dvojice projde psychickou devastací. Režisér Lorcan Finnegan je určitým příslibem zajímavě pojednaných filmů, pokud ovšem dostane do rukou kvalitním pyjem psaný scénář, jak se přihodilo Garretu Shanleymu. Bude trvat, než se tihle dva stanou vyhledávanými tvůrci, nicméně už jim na spolupráci kývla dvě známá herecká jména, která v zámoří mají svoji určitou popularitu. Film sice neprávem zapadl, pro moderní hororové fanoušky to také není ta idealní podívaná, neboť je prost gore a brutality. I tempo vázne. A navíc se tvůrci zaštítili velkou aurou mystéria, z níž nechtějí ani trochu slevit, takže do filmu nepřihodili vše vysvětlující rozuzlení. Ovšem satirické tóny byly originálně vyvedené, režisér měl k dispozici kvalitní herecké osazenstvo, v němž dva trefně vybraní slizouni, vlastně jsou tři, porážejí ústřední hvězdný pár a vládnou celému filmu. Cynismus v originálním rozměru a balení. Zajímavě podáno a natočeno. 9/10 (25.06.2020)

Velmi nepříjemná alegorická mind fucking záležitost, o které v době karantény asi nechcete úplně hloubat. Je to sice výborně zahrané a tísnivé. S tou alegorií bych to zas až tak intenzivně neviděla, ale proč ne. Vivárium by si spíš opravdu zasloužilo to rozuzlení posunout ještě do trochu jiných sfér tak, aby byl divák aspoň trochu více spokojen s koncem. Většina stopáže je totiž dost časté opakování podobných scén a gradace je tu taková trochu nemastná, neslaná. Nejvíc zapamatovatelným se pro mě stal určitě zdejší nadpozemský synáček, který se staral o veškeré vyvstávající otazníky. Nevím, jestli se v divácích probudily ty pocity, které v nich tvůrci probudit chtěli, ale film to byl dobrý a znepokojivý, ale asi se z toho dalo vymáčknout víc. (04.05.2020)