Portrét dívky v plamenech

Ráda sleduju dlouhé a tiché filmy, ve kterých se zdánlivě nic neděje a zároveň trpím sledováním dlouhých a tichých filmů, ve kterých se opravdu nic neděje. V případě Portrétu dívky v plamenech jde o druhou variantu. To, co činí tenhle film zvláštním, je to, že nepojednává o milostném vztahu mezi mužem a ženou, ale vykresluje milostné vzplanutí mezi dvěma ženami. Zbytek je pouze esence červené knihovny - stačí si představit, že jednu z těch dvou žen hraje muž a dojem jalovosti celého příběhu se dostaví okamžitě. Na tomhle filmu nevidím vůbec nic převratného ani v ohledu jakési emancipace lesbického vtahu, protože film vznikl v roce 2019, což je na takovej biják docela pozdě. (19.03.2020)

Potěší, když je mezi milenci/milenkami ve filmu uvěřitelná přitažlivost. Zároveň tedy tolik dlouhých pohledů, myslím, k tomu nezbytné nebylo. V určitou chvíli jsem si říkala, že to je o ničem, ale ono možná naopak, možná je to přesně tak podivný vakuum, který těžko zopakovat. Kráčející dáma s ohněm v šatech, to je tak výjimečné, že to smaže i ty zdlouhavé promlky. (14.05.2021)

Občas nechápu, jak se nějakému filmu povede vzbudit tolik hysterických reakcí. Portrét dívky v plamenech má okolo sebe auru snímku, který je buď nekriticky oslavován, anebo odsouzen jako pseudo umění. Mně se oběma proudům tentokrát podařilo vyhnout a tak jsem se nechal oslovit jen a pouze samotným filmem. Za mě se nejedná o nijak fantasticky výjimečný počin, nicméně jako taková komorní pocitová romance má Portrét dívky v plamenech co nabídnout. Po formální stránce naprosto v pořádku, co však film táhne vpřed, to je práce s herci (herečkami), jejich vedení a chemie mezi nimi. Pokud dokáže film vyprávět namísto dialogu za pomoci pohledů postav, je to skoro vždy ve vztahu k divákovi výhra. A přesně na tomhle stojí velká část vývoje vztahu mezi hlavními hrdinkami, které se dívají a říkají tak víc, než kdyby mluvily. Pokud se vás dotkl pocit, který vyvolává svým pohledem Timothée Chalamet v Call Me by Your Name, je tu velká šance, že vás osloví i Portrét dívky v plamenech. 8/10 (09.01.2020)

Nasnímané je to krásně, hlavní herecké duo, Adèle Haenel (ta obvzláště je úžasná, stoic face into full emotion) a Noémie Merlant, hraje přesně a věrně. Ale to pomalé tempo, co obsahově vlastně moc neodkryje film absolutně zabíjí a přitom dvě hodiny v rámci současných snímků je pomalu ještě bráno (alespoň podle mě) jako krátší stopáž. Dlouhá zdrženlivost postav. Ale ve výsledku nepřináší 'Portrait of a Lady on Fire' nic, co by tu už mnohokrát nebylo. Zapovězená láska dvou lidí, kterým chvíli trvalo, než k sobě našli cestu. V mnoha ohledech velice dobrý, intimní snímek, který ale mohl mít i daleko vyšších kvalit, ale jeho tvůrkyně se rozhodla jej natočit v téhle víc 'loose' podobě, která k francouzské kinematografii patří. Definitivně si to najde svoje publikum, má to takový ten nesmrtelný háv a provedení, co dělají klasiky. 7/10. Draw me like one of your french gellss. (03.01.2020)

Tu musím hodnotiť celkový sentiment, keďže film ako taký je nevyvážený a silné scény striedajú vyslovene slabé. Lenže deväť rokov umeleckej školy u mňa zrejme podnietilo jedno celoživotné presvedčenie. A síce to, že estetika nielen že dáva životu pridanú hodnotu, ona mu podľa mňa vdychuje základný zmysel. A toto je teda setsakramentsky estetická záležitosť, niečo ako letná búrka alebo farby babieho leta. (26.09.2020)