Roky a roky

Fantasticky vtahující, od konce prvního dílu až nesnesitelně mrazivá šou. Rokům se daří to, co těm nejlepším epizodám Black Mirror. Dostat vás přímo tam. Uvěřit tomu všemu. A navzdory řadě perfektních silnejch scén, ta nejsilnější se odehrává u stolu. V závěrečný epizodě, v monologu perfektní Anny Reid. Tohle všechno je totiž naše vina. Nebo, ehm, může bejt. (22.06.2019)

První půlka za mě naprosto parádní, díky mnoha skvěle zpracovaným tématům a svojí realističnosti, druhá se už točí hlavně okolo jednoho hlavního motivu a takový kyborg schopný se nahackovat kamkoliv, vidět cokoliv, otevřít jakékoliv dveře, způsobit blackout budovy, to už by bylo trochu moc i na Deus Ex :-). Trans/homo/rasová tématika mě neurážela, nepřišlo mi to naroubované do příběhu na sílu a naopak postavy se k těm výzvám, které to přináší, stavěli relativně racionálně, naopak nemá smysl předstírat, že nic takového neexistuje. P.S. Scéna ze zaškrtávání volebních lístků je geniální. (28.11.2021)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)

Děsivá symfonie budoucnosti. Pro mnoho lidí jen bídná propaganda plná nesmyslů. Upřímně, nic to nemění na geniální dramaturgii děje. Spolu s tím zde máme vše, co nás vlastně jednou čeká. Nemusí to být samozřejmě doslova. Budoucnost se nikdy předpovědět nedá. To je v celku jednoduchá věc, kterou si málo lidí uvědomuje a přitom by to mělo vědět každé malé dítě. I přesto víme, že virtuální svět bude všude kolem nás. Samé upgrady. A politické pozadí v tom všem vidíme už dnes. Smutné je, že mnoho z toho není ničím jiným než čirou realitou. To vše, co zde vidíme je pouhá predikce, ale smutné je, že když člověk na to kouká, tak v rámci toho, co vidí kolem sebe a zná poučení z dějin, tak si je naprosto schopen představit, že to jednou bude jasná realita. A to je na tom asi nejděsivější. Sledování jedné rodiny, která to celé prožívá kousek po kousku. A skvělé pozadí politické scény jako z jiného světa pouze na obrazovce se skvělou Thompson. K tomu nemůžeme upřít pravdivé filozofické myšlenky, které své opodstatnění jednoznačně mají. Sledujeme to kvůli budoucnosti jedné rodiny a celého světa, ale jelikož si na onu rodinu opravdu zvyknete, pozdější přechod na skoro až sociální mezilidské drama, kde už je budoucnost v pozadí, vás nijak negativně nezasáhne. Celé v nádherné šabloně, kde vás jednoduše napíná jak to dopadne. Ten kdo zahodil své politické přesvědčení a jenom se snažil bavit, nelitoval. (26.08.2019)

Politika ústupků a studených válek je u konce, na řadu přichází neobratná, účelově destruktivní rošáda demagogů, jež pro nás připravují scénáře, ve kterých mohou působit naši smělí hrdinové. Skvělý nápad, grandiózní provedení, technologie oplývající novými možnostmi, ale co víc skvělé predikce a pozorování z oblasti společenských vztahů mezi národy, jejich štěpení, silné trojky a neodvratnosti/nepoučitelnosti lidského plémě žít v harmonii a rovnováze. Tohle pouštějte na středních a vysokých .... a nechte studenty ať se ptají COJAKPROČSAKRA? Ta elita Británie mě vždy čas od času něčím strhne, jsou tam ti nejlepší z nás. (18.01.2022)