Roky a roky

Děsivá symfonie budoucnosti. Pro mnoho lidí jen bídná propaganda plná nesmyslů. Upřímně, nic to nemění na geniální dramaturgii děje. Spolu s tím zde máme vše, co nás vlastně jednou čeká. Nemusí to být samozřejmě doslova. Budoucnost se nikdy předpovědět nedá. To je v celku jednoduchá věc, kterou si málo lidí uvědomuje a přitom by to mělo vědět každé malé dítě. I přesto víme, že virtuální svět bude všude kolem nás. Samé upgrady. A politické pozadí v tom všem vidíme už dnes. Smutné je, že mnoho z toho není ničím jiným než čirou realitou. To vše, co zde vidíme je pouhá predikce, ale smutné je, že když člověk na to kouká, tak v rámci toho, co vidí kolem sebe a zná poučení z dějin, tak si je naprosto schopen představit, že to jednou bude jasná realita. A to je na tom asi nejděsivější. Sledování jedné rodiny, která to celé prožívá kousek po kousku. A skvělé pozadí politické scény jako z jiného světa pouze na obrazovce se skvělou Thompson. K tomu nemůžeme upřít pravdivé filozofické myšlenky, které své opodstatnění jednoznačně mají. Sledujeme to kvůli budoucnosti jedné rodiny a celého světa, ale jelikož si na onu rodinu opravdu zvyknete, pozdější přechod na skoro až sociální mezilidské drama, kde už je budoucnost v pozadí, vás nijak negativně nezasáhne. Celé v nádherné šabloně, kde vás jednoduše napíná jak to dopadne. Ten kdo zahodil své politické přesvědčení a jenom se snažil bavit, nelitoval. (26.08.2019)

Asi nejvíce mi na tom vadí, jak zarputile to diváku cpe pod nos, o čem to má být. Paradoxně se to tak míjí s účinkem, který to chce vyvolat, a nepůsobí to ve výsledku příliš přesvědčivě. A beztak se mi nezdá, že by to o době, ve které žijeme a o tom, kam jako lidstvo směřujeme, říkalo něco objevného. Seriál postrádá osobitost, v nastíněných tématech se zdržuje na povrchu a většinou jen recykluje donekonečna omílaná klišé, z nichž už začínám být docela unavený. (25.01.2020)

Mám spoustu výhrad, ale chtě nechtě musím přiznat, že se mi to líbilo. Akorát mě první epizody namlsaly a laťku si to bohužel nedokázalo udržet. Holt se to nevydalo úplně směrem, který by mi přišel zajímavý. Myšlenky jaká bude budoucnost jsou podnětné, ale slušelo by jim více rozpracovat. Seriál to vždy jen tak lízne. Kde to funguje na jedničku je dramatická rodinná rovina. Mě na tom právě ale spíš zajímaly ty predikce, jak by mohlo být. A to mi hlavně v posledních epizodách přijde takové naivní a odbyté. A taky mi přišel až zbytečný důraz na to kolik tam bylo homosexuálů a transgenderů. Vadí mi jak to teď všude cpou, protože se to asi musí. Společenská objednávka je zlo. (24.09.2019)

Black Mirror meets Vyprávěj. Je to skoro hrozně, hrozně dobré - celkové skvělosti ale pro mě dost podráží nohy to, že někdy se Davies neudrží v mezích uvěřitelnosti a přetáhne strunu od rodinného dramatu k ulítlému cyberpunkovému scí-fku. Zejména špionážní aktivity enviro-ségry jsou hodně WTF, na konci už jde seriál vyloženě do úletu (bazuka, ta bazuka...). Na druhou stranu, v nejlepších okamžicích, kdy se Years and Years drží při zemi, je to skvělý seriál. Scéna se člunem nebo monolog Rookové o Erstwhile jsou boží a mrazí z nich. Škoda že téhle skvělosti s přibývajícími díly ubývá. (26.07.2019)

Opět silný dramatický námět, jak je od Russella T Daviese zvykem. Tentokrát je tu základem dystopická budoucnost, v níž je ukotveno několik příběhl jedné velké rodiny. Při sledování celé série mě opět mrazilo v zádech a třeba celou linku Dannyho a Viktora jsem prožíval a přál jim šťastný konec. Jakkoli je závěr jak z ranku Nolanova Interstellaru mnohými kritizovaný, mně při postupném přemýšlení nakonec udělal radost, protože divák či divačka musí vydechnout, protože jde o silný emocionální nápor. Nápor setsakra dobře natočený. (27.01.2021)