Nekonečný příběh

Jedna z nejlepších fantasy dvacátého století? No jak by řekla na mládež alergická želví důchodkyně Morla: „Ne, že by na tom záleželo, ale ano..“ Nejvyšší hodnocení však nemůžu dát, i kdyby mi mozek zatemnila Nicota nostalgie. Těm dosud nedotčeným filmem Petersena doporučuji nejdříve sáhnout po Endeho knižní předloze - teprve tak doopravdy poznáte, že fantazie nemá hranic.. (05.02.2009)

Jo jo, na tomhle ujížděla nejedna generace diváků, kteří ani zdaleka nemuseli vyrůstat na fantasy literatuře. Magické okouzlení, toho času napínavé dobrodružství vtěsnané do několika zajímavých lokací. Zároveň ale také značně pochmurné a lehce depresivní – moment, kdy hlavní hrdina ztrácí v bažinách svého koně, jsem kdysi snad i ořval. Wolfgang Petersen nicméně v plné síle, dnes samozřejmě ohlodané nelítostným zubem času. (29.01.2013)

Nádhera, nádhera a zase jenom nádhera!!! Fantasy klasika, kterou jsem jako dítě zbožňovala a viděla nejméně 20 krát. Nevadilo mi, že u ní brečím, nevadilo mi, že se u ní bojím. "Nekonečný příběh" pro mě znamenal začátek lásky k fantasy filmům, která trvá dodnes. Smutný Bastien, odvážný Atrej, překrásný Falko, roztomilý Kamenožrout, odporný a zlý Morlor, hororové sfingy (jako malá jsem se jejich otvírajících očí bála natolik, že jsem ty své zavírala), všichni zůstanou navždy v mé paměti. Zkrátka jeden z nejúžasnějších filmů Wolfganga Petersena a jeden z nejznámějších filmů vůbec. Plný počet - jinak to opravdu nejde.;-) (28.11.2008)

Kdyz se mne nekdo zepta na nejlepsi filmovou pohadku vsech dob neni co resit tenhle film mi ma co rict i v dnesni dobe fantazie opravdu nema hranice a ja nastesti nejsem prazdny clovek a mam ji porad dost ta myslenka propojeni realneho sveta se svetem fantazie prostrednictvim hlavniho hrdiny je skvela a titulni pisen ktera patri k mym nejoblibenejsim filmovym songum vubec a kupa nezapomenutelnych triku a hlasek to jen potvrzuje naprosto jednoznacne plnej pocet na poli pohadek a fantasy zanru uz to v mych ocich sotva neco prekona (02.11.2012)

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet! (16.08.2010)