Škola zlomených srdcí

V době uvedení u nás jsem seriál přímo hltal. Od té doby jsem ho neviděl a tak hodnotím podle toho, jak jsem ho vnímal tenkrát. Když si vzpomenu na seriály o mladých lidech, tak nám TV předváděla a předvádí samé srdcelibné příběhy o dceruškách a synáčcích bohatých aj., jde o samé přehnané scénáře a o to horší herecké výkony. Tento australský seriál je jiný. Ukazuje nám život studentů, s kterými se můžeme ztotožnit. Nejsou tu přelíčené fifleny v nejnovějších hadříkách, nejsou tu opálení svalovci atd., jsou tu skuteční lidé, takoví jací jsme i my a to je na tom to nejhezčí. Mnohokrát jsem si při sledování mohl říct, že podobné je to i na mé škole (tenkrát :-D). Seriál mě bavil, a těšil jsem se na každý další díl. Např. Beverly Hills 90210 je proti tomu polívčička pro mazánky :-) (18.04.2011)

Máloktorý seriál z môjho dospievania zanechal vo mne toľko nostalgických spomienok ako tento. Tie prvé série boli také priemerné ale od príchodu Dresika, Scheppersovcov, Charlieho, Mai..to bolo to pravé orechové. Je škoda že seriál nemá od doby vysielania žiadne reprízy a keď chcem zaspomínať tak musím loviť na youtube všelijaké viacjazyčné verzie. (05.03.2015)

Škola zlomených srdcí přišla na obrazovky v době, kdy už byl člověk těmi středoškolskými seriály trochu přesycený. Ale tohle bylo něco jiného. Narozdíl od načesaných uhlazených zbohatlických troubů z Beverly Hills nabídl syrovou podívanou, kde rozhodně nebylo zdaleka největším problémem, co si vzít na sebe či to, zda se z člověka stává po třetím pivu alkoholik. Seriál byl rozdělen do několika fází, kdy se postupně celé party obměňovaly, takže po pár desítkách dílů už jsme sledovali osudy úplně jiné sestavy. Pamatuji si, že sympatický v tom seriálu nebyl snad vůbec nikdo, přesto se na to dalo dívat. Syrovost bez přikrášlení, na teenagerský seriál dosti naturalistické dílo, ze kterého sálala deprese naplno. (14.07.2012)

Ta prokletá nostalgie je snad tou největší mrchou na nám známém světě. A buďme za ní rádi. Člověk zkrátka nemůže zatratit ty dlouhé hodiny poslušného sledování, bláznění s vynechaného dílu a nedýchání ve chvílích, kdy na tom jsou podobně i věční hrdinové. Uznávám, asi by bylo bláhové předstírat, že si zaslouží plné hodnocení a tolik deka superlativů. Australská odpověď na pomádové ságy ze školních prostředí je vítaná změna v rámci žánru. Realisticky naznačené problémy a poměrně drsný scénář. Žádná velká limonáda, jde se nakonec vždycky dál. Že seriál koketuje i s atraktivním klipovým střihem a nebojí se špinavé reality je jedině bod k dobru. Že nepřekračuje stín produkce je logické. Pro mě nicméně platí, že zůstanu subjektivní a kazit si vzpomínky jakousi derniérou nehodlám. Jen ať scény posledního boje Nicka, tklivého zpěvu Jodie, slabých chvilek mrchy Kateriny, rozhodování Southgata, vzchopení se slabocha Charlieho, začleňování vyvrhela Drazica a další zůstanou tam, kde jim je nejlíp. V nostalgických vzpomínkách... (27.12.2005)

Kdo to sledoval každý den po návratu ze základky, nemůže dát méně než 5! Rivers utíkající se svojí učitelkou Sam, Melánie zamilovaná do Ryana, Nick, Katarína, Charlie a především!!! Drazic a Aneta v nejlepších epizodách 102 - 117, společně s úúúžasnou písní od The Big Bag Band - When We Talk About Love!!! (28.06.2009)