Sanitka

Myslim, že hodnotící příliš seriál nevnímali a rovnou ho zavrhli jako "socialistické dílo". Měli by dávat lepší pozor ve scénách, kdy nejsou k sehnání kaštany, kdy nejsou k sehnání byty, kdy se doktoři a personál v nemocnicích chovají arogantně (stejně tak a to poměrně často prominentní lidé jako náměstci a tak), politické schůze (a rozhodně nijak nepřibarvené) na téma co komu dovolit... To opravdu nejsou atributy budovatelského díla (srovnejme s takovou Ženou pod pultem :)). Ano, ideologické záležitosti se samozřejmě najdou, zejména vše okolo Mádra (Kostka), na druhou stranu tam jeho útěk vlastně ani nebyl nějak odsouzen. Hubač ostatně vyprávěl o ideologických zásazích do scénáře a jak bylo pracné seriál uvolnit alespoň v té podobě, jak běžel. A jinak je podle mne mezi seriály králem s atmosférou, dobrými charaktery i zápletkou. V porovnání se současnými TV blitky na pokračování naprosto jiná třída. (11.10.2005)

Na svoji dobu převratné dílo. Pro mě osobně už zůstane asi tenhle seriál nepřekonatelným v rámci domácí tvorby a to nejenom svojí syrovostí, beznadějí a těžkou životní realitou podpořenou mimořádnými hereckými výkony, ale vidím v něm i velkou nadčasovost a odvážnou kritiku tehdejší doby. Chápu, že se to muselo soudruhům lehce obsahově zajídat. Na rozdíl od korektní a politicky nestranné Nemocnici na kraji města se tady opravdu v několika dílech ťalo do živého a nic se tu nepřikrášluje. Takže jo je to kult nemám námitek.95% (04.04.2015)

"Můj čas, je pouho pouhé prozatím. Můj čas, může říct - já už neplatím. Rád, tak rád bych žil. A mám jen zbytek sil. A času míň, než se mi zdálo před půl hodinou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tíhy mé. Rány mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Boj s časem toužím tentokrát neprohrát. Můj čas - to jsou jen chvilky takové. Můj čas se ocitl v tísni časové. Rád bych zůstal živ. Chci dýchat jako dřív. A čekám dál, že přece ustrneš se nade mnou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tísně mé. Strasti mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Společně můžem tentokrát neprohrát. Až budeš příště v tísni sám kus času svého já ti dám a pomoc tvou ti zítra tím oplatím." (Hudba: Petr a Pavel Orm; Text: Zdeněk Borovec; Spev: Hana Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald) ** (11.03.2008)

Nemůžu dát jinak než za 4*. Protože to je kousek historie, protože vybraní herci hrají (což se dnes někdy ani nedá říct) a protože mi Sanitku připomíná každý rok moje maminka... Ta dáma se totiž nejprve podívala na další "televizní várku" Sanitky a pak teprve se nechala odvézt (autem, podotýkám) do porodnice, aby moji maličkost přivedla na svět. (14.05.2013)

Nebylo to poplatné době, a je to pořád mnohem lepší, než dnešní české seriály s nemocniční tematikou. Hanzlík a spol. jsou kvalitní herci a Jiří Adamec tehdy hýřil poměrně nápaditou režií a jeho zvolený styl byl chytlavý. Smysl pro rytmus, cit a gradaci scén mu rozhodně nechyběl. Měl tehdy talent, ale postupem času ho rozmělnil v prasárnách na Nově. 60% (19.03.2009)