Sanitka

Asi nikdy nepochopím, jak tento seriál může někdo označovat za socialismus propagující dílo! Politicky se mi zdá celkem neutrální, dokonce bych řekl, že objektivní! Prolínání osobních životů a případů zachranářů je mistrné, stejně jako mnohé záchranné akce (snad každý si pamatuje Suchdol), herecké výkony potvrzují, že herce jsme měli (věřím, že stále ještě máme) výborné. Úvodní a závěrečná znělka už se mi jeví jako příliš ohraná, avšak v instrumentální podobě během jednotlivých epizod je skvělá. Předposlední díl patří mezi nejdojemnější. Jsem zvědavý na pokračování - snad to nebude propadák. (10.11.2006)

Vůbec to nebylo tak špatné, ale výš hodnotit nemohu z pár důvodů. Prvním je začátek seriálu. Sledovat pokaždé přerostlého novorozence a zesnulou babku mě opravdu nebavilo, i když je to koloběh života. Také nemusím moc detailní záběry na tváře herců, zvlášť když jsou někdy opravdu nevzhledné, a že si pan režisér jednu obrýlenou tvář skutečně oblíbil. A taky nemusím opilé lidi. Jsem přecitlivělá na tyhle věci. Ovšem na druhou stranu seriál dokáže správně naštvat a otrávit, všechno je pořád špatné a špatnější a depresivní a není návratu a pak je to pro změnu ještě horší, do toho skutečně někteří excelují ve své roli, jako paní Eva Trejtnarová - Hudečková, v roli nechápavé, otravné bývalé milenky, tak maximálně, že tedy opravdu smekám, takhle naštvaná jsem na fimovou postavu už dlouho nebyla. Všechny postavy mají charakter, dá se předvídat, jak se zachovají, je to napsané opravdu pěkně. Jen mě zaujalo, jak Karel Heřmánek v podstatě ztvárnil totožnou roli s paní Hudečkovou, ale u jeho pokusů získat zpět svou lásku jsem se spíš usmívala a u paní Hudečkové jsem měla chuť vraždit - asi proto, že mě představa takové osoby v mém životě skutečně děsí. Hlavní postava, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík také není bez chybičky a občas mě ten jeho samolibý úsměv rovněž vytáčel. Ale o tom to je, správně se naštvat u seriálu, prožívat ho, nadávat, být smutný nebo se radovat a to se určitě povedlo, u mě tohle u Sanitky zkrátka fungovalo. (06.09.2013)

Hudba: Petr a Pavel Orm, text Zdeněk Borovec. Příteli volám SOS. Příteli chvátej,píšu vzkaz. Profesní epizody přijatelné, soukromé osudy hrdinů ze Sanitky občas zbytečně natahované, nebo nadsazené - např.Bartoškův konec téměř patetický a našroubování zdlouhavé scény se "sebevrahem" Kodetem ani vtipné, ani dramatické. (24.07.2008)

Myslim, že hodnotící příliš seriál nevnímali a rovnou ho zavrhli jako "socialistické dílo". Měli by dávat lepší pozor ve scénách, kdy nejsou k sehnání kaštany, kdy nejsou k sehnání byty, kdy se doktoři a personál v nemocnicích chovají arogantně (stejně tak a to poměrně často prominentní lidé jako náměstci a tak), politické schůze (a rozhodně nijak nepřibarvené) na téma co komu dovolit... To opravdu nejsou atributy budovatelského díla (srovnejme s takovou Ženou pod pultem :)). Ano, ideologické záležitosti se samozřejmě najdou, zejména vše okolo Mádra (Kostka), na druhou stranu tam jeho útěk vlastně ani nebyl nějak odsouzen. Hubač ostatně vyprávěl o ideologických zásazích do scénáře a jak bylo pracné seriál uvolnit alespoň v té podobě, jak běžel. A jinak je podle mne mezi seriály králem s atmosférou, dobrými charaktery i zápletkou. V porovnání se současnými TV blitky na pokračování naprosto jiná třída. (11.10.2005)

Proslavená ústřední melodie a co navíc? Podobné seriály ve mě vyvolávají kus nostalgie a z dnešního pohledu jde v podstatě o nehodnotitelný kousek. Vždyť jak se může dnešní divák dívat na socialisticky laděnou oslavu obyčejných lidí z ambulancí, když viděl Chicago Hope, ER, včetně všech rozdílných postupů (střih, pomalejší tempo, dialogy a hlavní motivy)? S úctou k dnům minulým, ale vědomím současného stavu televizní zábavy. (06.02.2005)