Režie:
Jules DassinScénář:
René WheelerKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Georges AuricHrají:
Jean Servais, Carl Möhner, Robert Manuel, Jules Dassin, Janine Darcey, Pierre Grasset, Robert Hossein, Marcel Lupovici, Dominique Maurin, Magali Noël (více)Obsahy(1)
Dnes již klasické dílo Rvačka mezi muži patří mezi nejlepší tzv. Film noir nebo-li žánru černého filmu a stal se vzorem pro mnohé filmy natočené v tomto duchu během dalších desetiletí, a to nejen ve Francii. Režisér Jules Dassin nepotřebuje k vyjádření napětí mnoho slov, černobílý obraz dodává dílu nevšední poezii a syrovost zároveň. Dassin vychází z autentického popisu prostředí pařížského podsvětí. O filmu lze směle říci, že je to vloupání zapsané do filmových dějin. Tony se po pěti letech vrací z vězení a pečlivě naplánuje poslední velkou loupež svého života. Samotné vyloupení klenotnictví proběhne podle plánu, ale pak do hry vstoupí náhoda a nepřátelský gang, který se pokusí všemi prostředky kořist ukrást. Neúprosná válka gangů si vyžádá krvavé oběti. Režisér Jules Dassin, který za svůj film získal v Cannes cenu za režii, si sám zahrál jednoho z gangsterů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (114)
Tak v rámci mojí hlasovačky jsem se vrhnul na další starší kousek z Evropy, ale tentokrát jsem šlápnul vedle. Asi vzhledem k hodnocení bude chyba na mé straně, ale na mě to prostě bylo až moc pomalý a rozvleklý a až moc noir. Scéna loupeže se povedla, ale ten zbytek pokulhává a pocitově mi to celé přišlo ještě tak o hodinu delší. Navíc mimo Hosseina tu není žádný pro mě známější herec se kterým bych se mohl identifikovat. Takže sorry tentokrát to nevyšlo. Jak se říká není vždycky posvícení.35% ()
A dál? Pochcípáte všichni, jeden po druhým. Celá ta vaše partička! Vykrádačka klenotnictví je pro mě jednou z nejlepších scén, jaké kdy byly natočeny. Celým filmem se prolíná ponurá atmosféra a napětí, které vás místy donutí nedýchat. Dostat se pomocí výkružníku do sejfu přímo v klenotnictví byl naprosto dokonalý a odvážný nápad. Kolik lidí by na to přišlo a mělo nervy to provést? ()
Rififi není tak skvělým snímkem, jak jsem očekával, ale přesto má nepopiratelnou kvalitu. Nejde jen o obsazení velmi dobrými herci, slušnou příběhovou linií, která plyne poměrně rychle, ale i celkovým režijním uměním Julese Dassina, který dokáže 15náct minut nenechat jediného herce promluvit a divák stejně z filmu nespustí oči. Možná v závěru je film trochu klišé a dá se s přehledem odhadnout, ale proč si kazit tak příjemnou podívanou? Dvě hodiny je stopáž možná o trochu delší než by měla, ale film to dobře maskuje několika velmi silnými okamžiky (např. samotná loupež). ()
Samotná scéna heistu je fantastická, ale inak všeobecné nadšenie nezdieľam. Dassin si mohol vo Francúzsku dovoliť odvážnejšie scény, ale (i keď je povojnový Paríž pôsobivý) atmosféra nemá na súdobé americké klasiky. Napriek dvojhodinovej minutáži a prostému priamočiaremu príbehu som sa síce nenudil, ale s výnimkou samotnej lúpeže a tých dvoch hudobných čísel ani veľmi nebavil. ()
Řekl bych o stupínek lepší než Kubrickovo Zabíjení. Kromě úvodní slabší půlhodiny si snímek udržuje napětí, které graduje v doslova hektickém závěru na maximum. Stylová atmosféra tak typická pro film-noir spolehlivě podbarvuje příběh, jehož rozuzlení jsem skutečně nečekal. Samotný průběh vloupání a krádeže zůstane nezapomenutelným momentem kinematorgafie. Pro mě je tohle nejlepší zástupce svého žánru. ()
Galerie (24)
Photo © Société Nouvelle Pathé Cinéma
Zajímavosti (40)
- Dassin mal v obľube objavovanie rôznych častí mesta a ich zapracovávanie do diel. Preto aj v tejto snímke rozmiestnil dej na sever, juh, východ i západ, až v tom kritici badajú výpočet osobitých uhlov pohľadu. Je to typická črta filmárov, ktorí nakrúcajú v meste, v ktorom sa sami nenarodili. (Biopler)
- Paralely k zrovnávaniu s dielom Asfaltová džungle (1950) sa natískajú aj skrz postavu Joa (Carl Möhner), ktorého správanie je podobne ako u Dixa motivované „americkým snom“ po lepších zajtrajškoch. Jo vyrastal v skromných pomeroch, a preto najviac túži, aby svojmu synovi mohol dať všetko, o čo jeho detstvo bolo ukrátené. Dixovo súznenie s Docem, spolu s ich vzájomným rešpektom, zodpovedá otcovsko-synovskej väzbe medzi Tonym (Jean Servais) a Joom. Taktiež Cesarova (Jules Dassin) sebadeštruktívna slabosť pre ženy je badateľná i pre postavy Doca a Emmericha, ktorí však majú slabosť na mladé dievčatá. (Biopler)
- V roku 2006 sa objavili prvé správy o chystanom remakeu filmu v Hollywoode pod taktovkou Harolda Beckera a scenáristu Boa Goldmana. Nakoniec z toho zišlo. (Biopler)
Reklama