Léto s Monikou

Jeden z mála filmov, kde sa Bergman opiera o sociálnu situáciu hrdinov, zrejme silne ovplyvnený neorealizmom. Príčiny neskorších zlyhaní však možno hľadať nielen v nelichotivom zázemí domova. Bergman vytvára čím ďalej od mesta, tým krajšie a idylickejšie zábery, čím vyjadruje iluzórnosť, ale aj skutočnú krásu onoho leta, ktoré sa už nikdy nevráti. Možno polemizovať nad Monikinou premenou v záverečnej tretine filmu, či je dostatočne pripravená a či Monika bola počas dovtedajšieho deja až tak nesympatickou postavou. Celkom by som privítal nejaké pokračovanie ako Druhé leto s Monikou po 15 rokoch, kam obaja protagonisti dostali... (25.04.2016)

Princip, na kterém končí většina vztahů: napřed okouzlení a láska, pak dítě, starost, jak uživit rodinu, osamělost matky s dítětem, vydělávající otec není často doma, výčitky - konec vztahu. Zde byla z těch dvou jednoznačně nevyzrálá Monika, Harry se ke všemu postavil jako chlap. Smutné je, že společnost stále nabízí kvalitní vzdělání ve všech možných oborech, jenom ve vztazích jsme stále méně zdatní. (02.08.2014)

Po delším čase jsem se Bergmanem nechal zavést do temných zákoutí ženské duše. Prvotní setkání s živelnou, spontánností nabitou Monikou mě bavilo sledovat a usedlý jeliman Harry působil rušivým dojmem. V povznesené náladě nesourodá dvojice nastartuje člun a pustí se do zcela nepředvídatelného letního dobrodružství. Manická rozvolněnost Moniky působí roztomile na Harryho stejně jako na diváky do chvíle prvního "houbového" zádrhelu a prvotního vážnějšího konfliktu, který vyústí v potemnělý návrat zpět do Stockholmu. A zde nastane definitivní zvrat ve vyprávěném příběhu. Z manické rozvolněnosti je divák bez okolků vhozen do depresivní reality všedních dní. A divák, stejně jako Monika, propadá zoufalství. Který vyústí v mrazivý Moničin pohled přímo do kameru (škoda, že právě v této chvíli film neskončil, bez závěrečné doslovnosti bych se obešel). Geniálně maniodepresivní film, se skvěle napsanou ženskou postavou. A vážení, s tou vaší hysterií jděte do háje. Smutný film o neveselých věcech a rozpadu jednoho mladého života. Tohle prostě Bergman zvládá navýbornou. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (03.04.2015)

Zopár poznámok, ostatné je v komentoch a v článku Aleny Prokopovej na DVD z Lacných kníh. 1.Dokumentárne zábery prístavu, vodnej hladiny, mostov a okolitej krajiny pripomínajú úvod filmu Manoela de Oliveiru Douro riečna drina (1931). 2. Moniku nazývajú vo filme bacuľkou, hoci ňou nebola (možno v porovnaní s dobovým štandardom áno, ale vo filme niet veľmi s kým porovnávať) 3. Zarazená tvár otca pri prvom pohľade na vlastné dieťa ako osobné prekuknutie prchavosti silnej lásky a zároveň predtucha, že zodpovednosť o potomka bude vážnou trhlinou manželstva. 4. Monika síce bola nevycválaná, ale mám pre jej správanie pochopenie. Vyrastala vo veľkej rodine tiesniacej sa na malom priestore, s otcom veselým opilcom, občas násilnícko sa sebaľutujúcim. Pretlak emócií prispel k nedefinovateľnej nespokojnosti, ktorá potrebovala nejako vybúriť. O nápadníkov a milencov núdzu nemala, veľká láska k dobrému chlapcovi zaimponovala, ale na rodičovskú zodpovednosť bola ešte táto osemnástka primladá. 5. Úplne mimo, ale súvisí s predchádzajúcou vetou: Ženy, ktoré si zamladi dostatočne užili, sú často neskôr veľmi dobrými matkami, nefrustrovanými neukojenými pudmi, neverou a utekaním z domu. Pretože majú nažité tak, že starostlivosť o bábätko je pre nich vykúpením, ku ktorému pristupujú s plnou vážnosťou. (31.07.2008)

Sympatický snímek, který je nejsilnější v první polovině, pak již ničím nepřekvapuje a stává se trochu úmorným. Hlavní představitelka se výborně hodí pro nesympatickou postavy, která si však zaslouží pochopení, jakkoli je její konečný čin je odsouzeníhodný. Výborné je sepjetí dvojice s přírodním prostředím ostrova a zálivů, kdy vyniká až animální přirozenost, která však nemůže mít v nastolených podmínkách věčného trvání. (01.03.2010)