Nefňukej, veverko!

Tento film jsem až donedávna nenáviděla. Moje o x let mladší sestřenice na něj koukala dokolečka. Kačenka mi přišla jako nevychovaný spratek, kterému bych dala v některých situacích pár facek. Čím jsem ale starší, měním názor k filmu. Dokážu ho trochu pochopit a nebrat s tak negativním přístupem a hodnocením. Když ho dávají jednou do roka v TV, možná se na něj podívám, abych si ho pouštěla jen tak ve volné chvíli? Nejsem blázen. Ano pro děti film možná dobrý, ale pro ty, co už mají trochu víc rozumu, nevím no... (08.04.2013)

Nefňukej, veverko! je klasický rodinný film určený spíše pro menší děti do deseti let. Ovšem pro děti, které již dávno odrostly, protože tohle se dnešním dětem už nebude líbit. Kromě lidového pojetí, kdy se rodičům narodí dvojčata, celá rodina žije v ústraní v nějaké staré chalupě a Schmitzer coby táta zapomene Kačenku i s klukama v kočáře na fotbale, tak z celého filmu vyvěrá pořádná dávka nostalgie. Svět bez mobilů, počítačů, nýbrž život na chalupě, včely, kočky, vůně pověšeného prádla.... [2461. hodnocení, 44. komentář, 54%] (10.03.2020)

Asi bych film úplně neoznačoval jako pohádku, spíš takovej malej rodinnej film. Kdovíjak moc to koukatelný není, je to další z řady filmů na jedno shlédnutí. Nicméně to jedno shlédnutí je docela příjemná podívaná, plná v roce 2024 neobvyklých slovních obratů, zajímavých hereckých výkonů dětských herců. Příběh film má, má docela spád a párkrát se člověk i zasměje – mistrovská kinematografie se tu neodehrává, ale zábava to docela je, tak proč ne. (03.04.2024)

Těžké psycho, jdoucí ve stopách dětských filmů jako Máte doma lva či Lucie a zázraky, z novějších snímků třeba Kdopak by se vlka bál - i zde se velký prostor věnuje zobrazování dětské fantazie, která po prvních nevinných scénách, kdy si Kačenka hraje na princeznu, začne nabývat daleko děsivějších podob ve scénách s "čarodějnicí", ze které skutečně jde strach. Spolu s Kdopak by se vlka bál ovšem nezapomíná ani na realitu. Vpodstatě můžeme rozeznat tři roviny děje - nejprve Kačenčiny představy, často ovlivněné skutečnými událostmi (pokus o simulaci dětské fantazie, jako to můžeme vidět ve snímcích jako Zakázané hry či pohřeb Kašpárka v Koljovi), dále pak v reálu probíhající interakce mezi dětmi a nakonec scény s dospělými. Neodvažuji se spekulovat o tom, jak jednotlivé roviny vnímá dětský divák, jako divák dospělý osciluji mezi fascinací a děsem - děsem především z toho, že je mi už jasné, jak tragicky mohou některé Kačenčiny vylomeniny skončit. ---- Jeden z prvních filmů, které si vybavuji, i když jsem si z něj pamatoval jen surrealistickou scénu zrození mimina z vajíčka (se skořápkou) a snad i tu čarodějnici. Zajímavá hudba Pavlíčka a Stromboli, o kteréžto kapele jsem zatím pouze slyšel. (03.12.2010)

Jó, když malý spratek spadne z lopatky a cítí se odstrčený, to se pak dějí věci. Ale musel se o tom natáčet film? Zvlášť, když je pro dospělého diváka příliš infantilní a pro dítě moc nudný? Být to současná verze, malá Kačena by rodiče naprášila sociálce a celé to mohlo být akčnější a multikulturnější, až by dospívala v ústavu:-). 41% (13.12.2010)