Úsměvy letní noci

Má to několik velmi zajímavých scén, brilatních dialogů, výborně napsaných a ještě lépe zahraných postav (služka, herečka), ale polsepované do jednoho celku z toho pořád vychází jen příjemná, lehká a úsměvná komedie. Není to špatné, ale není to také nic výjimečného. Kromě jedné věci, samozřejmě, a tou je naprosto dokonalá Eva Dahlbeck. (07.07.2012)

Když točí komedii Bergman, samozřejmě nespadnete smíchy pod stůl; to se snad ani od nejdepresivnějšího režiséra 20. století nedá čekat. Co tedy od Úsměvů letní noci naopak čekat můžete? Především skvělý happy end, který vám tvář roztáhne do širokého úsměvu, dodá naději (jaký nezvyk u I.B.!) a dá vzpomenout na krásné promilované letní chvíle. Zpočátku (tj. asi první hodinu) jsem si říkal, že tentokrát jsem se s Ingmarem opravdu minul, protože tyhle laskavé kostýmní komédie, kde lidi očekávají mdloby s rukou na čele, opravdu nejsou mým šálkem čaje. Přestože jsem cítil satirické podtóny, musím přiznat, že příběh mě nejdřív nijak zvlášť nezajímal. Nicméně pokud to máte stejně, opravdu radím dokoukat film do konce, protože jakmile se všichni hosté potkají společně na honosném sídle a film směřuje do finiše, je to prostě kouzelné... (26.03.2013)

Bergman si odskočil od svojich intelektuálnych depresív a pohrúžil sa do kostýmnej komédie, uvarenej na anglický spôsob s tým rozdielom, že to nie je anglické a Bergman nie je žiaden Oscar Wilde, ktorý vedel svojim postavám dodať úsmevný, čo do charakternosti, absurdne-sarkasticko-oduševnelý rozmer. Vážim si ale Bergmanovu snahu napodobiť prepletené vzťahové filmy s jemnou dávkou príjemného humoru a ja, čoby bezprostredná milovníčka kostýmoviek, som ani pomerne konzervatívnemu Bergmanovi nevedela povedať nie. (01.10.2011)

Jeden ze střípků Bergmanova cyklu letních komedií, kam můžeme řadit i LEKCE V LÁSCE, LÉTO S MONIKOU, ČEKAJÍCÍ ŽENY. Děj filmu je vystavěn na tradičním kontrastu mužského a ženského světa. Zároveň se úspěšně vyhýbá sociální kritice a satiře, pro kterou je zde prostor. Tradiční přístup romantických komedií založený na mezilidském citu a poblouznění láskou je zde pouze zdánlivý. Též chybí čistě záporné postavy. Filosofický základ je vystavěn na hledání existenciální podstaty v subjektivním světě, což připomíná Antonioniho dramata. Existenciální určení člověka je i u Bergmana častým leitmotivem. V tomto filmu se režisér jednoznačně kloní na stranu spontánního života a citu, naproti vypočítavému rozumu. Zároveň ukazuje, že tyto nemusí být nutně v protikladu. Nechává prožívat momentální štěstí a dává mu zdání věčného vítězství. Připouští možnost vzniku světa, ve kterém nikdo netrpí. Tímto přístupem dává Bergman filmu růžovou nálepku. Erotická rovina je bagatelizována, příp. ironizována a odsunuta na druhou kolej. Ve výsledku tak hrají ženy v příběhu dominantní roli. Naopak muži, kteří si ve filmu jsou svou dominantní rolí jisti, jsou zde nenápadně parodováni. Historické pozadí, ve kterém se příběh odehrává, nechává dobovým bontonem vykrystalizovat projevy citu a lásky v té nejčistší podobě, což nechává tušit Bergmanovu nostalgickou fascinaci dobami minulými. 75% (17.10.2011)

Komedie od Ingmara Bergmana? No, musím říct, že jsem byl trochu na vážkách, jaké to asi bude. A na vážkách jsem i po zhlédnutí. Je to skvěle natočené, má to krásný obraz, nádhernou výpravu a místy výborné dialogy. Herecky zajímavé, protože s takovými herci se člověk normálně nesetká, což je škoda. Švédové rozhodně umí hrát. Jako celek mě to ale moc neoslovilo. (03.01.2015)