Zakleté pírko

Mistr Troška obklopen svými věrnými spolupracovníky natočil pořádné pohádkové sucho. A ani vodník, co se smočí ve vodě jen sporadicky, do tvůrčího mlýna neposílá živou vodu. Je s podivem, s jakou scenáristickou nemotorností a nedomrlostí se přišlo. Posuďte sami. Hodná Aninka je na statku šikanovaná svými staršími sestrami, kterým musí sloužit. Nikdo netuší, proč se k ní chovají tak opovržlivě. Sestry po roztahaném úvodu, v němž dojde k objevu i zlomení zakletého pírka, zmizí ze scény a už o nich nepadne slovo, za vyučenou nedostanou v pravém slova smyslu. Aninka se vydává do světa, jelikož život v masturbaci těžko snáší a pírko, respektive potenciální nabíječ, co se z něj proměňuje, přece jen může dát jejímu nudnému a asexuálnímu životu nový směr. Po cestě nám holka střetne milého vodníka, kterého vytáhne ze spárů zlého sedláka. Proč zrovna vodník musí představovat středobod všech pohádkových kouzel a čar, zůstává záhadou, ale není vyloučeno, že Lukáš Pavłásek byl obsazen jen na základě vzrůstající popularity a náležitě si krade film pro sebe. Zavítáme za mladým churavým hrabětem, kterého delší dobu nikdo z nemoci nevysekal, Aninka ho uzdraví, prostě jen tak, Trošku jí k tomu dopomůže vodník, nicméně není ani definováno, co by jí hrozilo, kdyby náhodou se svojí navrhovanou bylinnou léčbou neuspěla. Ze zámku se poroučíme a přemístíme kvapně jinam, Lambora, co hraje toho hraběte, se už v ději dál neobjeví. To už se ale dozvídáme, co nebo kdo je strůjcem všech dosavadních obtíží. V kraji řadí jistá záhadná princezna Sara Sandeva, která patrně není dostatečně ukojena Lamborem, tak si usmyslela, že případná kletba uvržená na slizkého Petra Urbana posílí její nenasytné libido, takže nějakým záhadným důvodem neustále pase po hnusném Urbanovi, ač by sama svojí vizáží obstála u skautů z Playboye. A ani Anastasia Chocholatá coby Aninka by nenechala v klidu neposkvrněná mužství. Veškerá triková složka, která k dobrým filmovým pohádkám tak nějak samosebou patří, se smrskne na pár tristních proměn vodníka v žábu, žádný z dalších triků nevypadá úplně extrovně. Putování dvojice hodné děvče-hodný vodník je završeno slabou finálovou sekvencí, v níž dojde na zúčtování s čarodějnými ženštinami, a i když je cítit z celkového devadesátiminutového dějství snaha po originalitě, celkově suchá realizace je ale nevzrušivá. A dokonce se neobjeví žádná pamětihodná scéna. Po skončení tahle pohádka rychle z paměti vyšumí. A je to i škoda. Zdenda Troška pojal svůj pohádkový i tvůrčí (p)reparát jistě s láskou ke svému řemeslu, lokace jsou Trošku až moc současné, což také neprospívá k pohádkovému kouzlu. Ovšem mám-li tuhle pohádkovou výpravu za pyjem chápat coby prezentaci mladé herecké krve, tak vlastně to svůj účel splnilo. Byl by ale zázrak, aby se tahle pohádka, u níž převažuje tv syžet, udržela na delší dobu v diváckém povědomí. Podle mě dost rychle zapadne a nemá tolik co nabídnout, navozuje dojem, že rozpočet byl značně utažený. A i Miloš Krkoška zklamal na celé čáře a tentokrát se vůbec nepostaral o kvalitní hudební doprovod, absolutně mu to neladilo, převládal samý syntezátor. Ovšem barvitý vizuál si děti zamilují a originální vodník je bude bavit. 5/10 (28.03.2020) (méně) (více)