Myši patří do nebe

[KVIFF 2021] Na závěr festivalu docela haluz. Docela komplikace. Film má  mnoho předností, které berou vlastně dech. Ať už je to epická a nádherná hudba, která nás provede celým světem, tak je to i neuvěřitelně detailní animace s designem kompletně. Tady si tvůrci strašně moc vyhráli a vzali nás do takových neuvěřitelných míst fantazie až se z toho nejednou tají dech. Poté jsou tu mínusy, které až neuvěřitelně zbytečně ubližují filmu. Ať už to je trochu zbytečně uspěchané vyprávění, hlavně aby to děcka nenudilo a podobně. Pár přechodů a záběrů navíc by tolik nepospíchali v příběhu a nedělali ho zbytečně udýchaným. To zamrzí od zkušených scenáristů. Film je to dojemný a obrovsky silný a Češi v něm ukazují, že na něco máme. Je to hlavně i ta kultura animace. Obecně vzato úžasný film, kterému samotnému dost zbytečně ubližuje příběh samotný v nějakých částech. Každopádně jestli v něčem  bych rád viděl nominace za animovaný film, tak je to tady. Podruhé v kině: Na druhý pokus ještě víc sentimentální, neobjektivní, dojemné a nádherné. (30.08.2021)

Myši patří o nebe nese všechny nešvary celovečerní české animované tvorby posledních let. Pokud se bavíme o animované tvorbě, dávno neplatí, že jde o tvorbu pro děti. Většinou se schovávají pod žánrem "rodinný", což v praxi většinou znamená, že se děti budou nudit stejně jako dospělák. Nedají se ušít gatě, které budou pasovat perfektně pro dětskou i dospělou zadnici, proto se o to nikdo nepokouší, ale filmaři, to jsou panečku jiná sorta! Ti to zkouší neúnavně znovu a znovu. Dobrá, řekněme, že se v tomto případu na dospělé trošku pozapomnělo a roztomilá myška Šupito je určena hlavně pro mrňavce. Jak velké? Nebo spíš jak hloupé? Ten naivňoučký příběh má hlavně pobavit, nikoliv vzdělat nebo klást otázky, to bychom chtěli po dětech příliš mnoho, že? Otázkou zůstává, jestli se děti skutečně bavily? Příběh je poněkud divoký, stejně jako se zběsile střídají jednotlivé obrazy, stejně tak se bezhlavě posunujeme v ději. Inu proč ne, máme tu přece žánr "fantasy" pod který se schová jakýkoliv nesmysl. Jedinou hodnotou, kterou nelze popřít je animace, ta je opravu na úrovni, stejně tak i dabing. ALE ... Není to přece jen trochu málo? (15.04.2023)

Těšil jsem se moc.Stop motion animaci mám velmi rád a nutno zdůraznit,že je zde na vysoké technické úrovni.Taktéž výtvarná stránka je vynikající.Co snižuje mé hodnocení je příběh,který není originální a především charakter hlavní postavy myšky Šupito.Vím,byl to záměr,ale Šupito je téměř celý film nesympatická "čůzička" a vůbec jí nepomáhá hlas Pavlíny Balner,které bylo v době ozvučení filmu cca 35 let,Šupito je věkem adolescent a tudíž se Pavlína snaží hlas položit do jiné polohy než je její vlastní a poměrně to ruší.Nejslabší článek filmu je část v lunaparku,ale možná je to tím,že nemám lunaparky v oblibě.Jak hodnotit vizuálně úchvatný film s dětským dějem a hlavní postavou,která vám je nesympatická?Lehkým nadprůměrem. (09.12.2022)

Velice opomínaný film, který míří na jakoukoliv věkovou skupinu a i přes to si v něm každý nalezne to své. Češi jednoduše ví jak na to. Převážně zde u tohoto animáku. Vizualizace a celková animace je naprostý strop společně s lehce pochopitelným dobrodružným příběhem. Pomalu až oscarová hudba od Krzysztofa Aleksandera Janczaka a české herecké topky, jako Jiří Lábus, Matouš Ruml, nebo Ondřej Vetchý samozřejmě dokonalí. Ale hlavní tahač snímku Myši patří do nebe jsou prokreslené emoce, jejíž styl se mi líbil a zaujal mě, ale nezbořil mě natolik, jak jsem čekal. Překrásný příběh s hezkými a sympatickými postavami je sice fajn, ale když k takovémuto vážnému a "dojemnému" příběhu nedostanete slzy do očí, lehce to zklame. Ale film je to perfektní, jen pro mě nebyl natolik emočně siný, abych dal plný počet. Každopádně apeluji na všechny milovníky českých filmů, animáků, na nerdy a ostatní, aby si pustili Myši patří do nebe, protože se jedná o excelentní film pomalu ve všech aspektech. Pokud máte dítě, pusťte mu to! 8,7/10 (25.02.2022)

Snímek Myši patří do nebe Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové je loutkovou pohádkou natočenou na motivy stejnojmenné knížky Ivy Procházkové ve stylu Kukyho či Fimfára Jana Wericha. Příběh řeší problematiku smrti formou reinkarnace tak, aby byla pro cílové publikum - děti 6-10 let (dle vyjádření autorů) snesitelnější. O tom, zda se to autorům daří se budou názory zcela objektivně různit. Důvod je prostý, děti v dnešní době vyrůstají dle dvou základních schémat - ty, které tráví neomezenou dobu na mobilních zařízeních a mají znalosti kompletní filmografie streamovacích služeb. A na ty, kterým rodiče omezí přístup k těmto zařízením. Ačkoli je první skupina virtuálně zdatnější a vůči dramatickým linkám odolnější, tak oproti té druhé postrádá větší objem sociálních interakcí a citové empatie. Právě v tom tkví největší problém filmu. První skupině se bude zdát snímek příliš nudný, jelikož postrádá zábavnou akci a na druhou skupinu bude působit příliš depresivně. Film tak ve výsledku nejvíce ocení rodiče svých potomků, a to někde na hranici tříhvězdičkového bodového ohodnocení. Lepší výslednou známku sráží především nudná forma zpracování a absence zapamatovatelných a originálních scén. K povedeným elementům filmu patří přenesení emocí loutek na diváka. Jelikož je to po snímku Batman vs. Superman druhý film, kde se mi podařilo z důvodu "nudného stylu vyprávění" na pět minut v kině usnout, více než dvě hvězdy dát nemohu. 😕 (KVIFF 21.08.2021) (12.09.2021)