Dva muži a skříň

Polanski svojí svébytnou filmovou řečí už v 25 letech dokázal, že se časem vyprofiluje k režisérské špičce. Právě toto krátké dílo je toho důkazem. Vnímal jsem jenom pocity v průběhu děje, neboť absurdní poloha tohoto snímku mi více neumožňovala. Možná, že si Polanski jen udělal radost. Vše začíná záběrem na moře, odkud přicházejí dva chlapíci nesoucí podivnou skříň. S tou následně procházejí městem a dostává se jim nepochopení. Vyčnívají z řady, nesplývají s městskou všedností. Stávají se svědky pro ně nepochopitelného násilí (kamenování kočky, potyčka s partou výtržníků), přetvářky. Úkryt hledají na odlehlých místech, ale ani zde nejsou chráněni před lidskými autoritami. Jako by sem ani nepatřili. Stávají se jen náhodnými chodci (pozorovateli) s břemenem, které je spojuje. Polanski už v Morderstwu odkazuje na brutalitu individua (nepotřebujeme vědět, kdo a proč je vůbec zavražděn). Či v odlehčenějším snímku Usmiech zebiczny – zde je dívka nepozorovaně sledována v koupelně (opět nevíme kým, což není vůbec podstatné). Vše toto můžeme pozorovat právě v Dwaj ludzie z szafa . Nevím, nakolik jsem se odchýlil od „pravdy“ a zda bylo režisérovým úmyslem mi sdělit právě toto, ale tyto Polanského rané filmy ve mně zanechaly znatelnou stopu. (19.10.2003)

Přijde mi, že se tenhle kraťoučký snímek může brát dvěma různými způsoby. Prvním je sranda. Já se ale nesmál. I tací se ale beztak najdou. No a druhý pohled na věc? Dnešní doba (vlastně se nejedná jen o dobu dnešní, ale o "dobu lidí") nám tak trochu sama (vůbec není pravda, že sama..to mi jsme ti, co tuhle dobu tvoří) přisuzuje roli "odpadlíků" všem, co nejsou mainstream. Kdokoliv se jakkoliv odlišuje, je ze společnosti vyřazen, vysortován, aby nepřekážel. Neexistují kompromisy. Neexistují. Bohužel. Určitě byl každý z nás minimálně jednou svědkem takovéhohle jednání. Ať už z jedné či druhé strany. Režie: **** (připomíná mi to nádechem smutné severské filmy); Scénář: *****; Herci: ?; Hudba: *** (05.03.2012)

Milý filmeček o - o čem vlastně? Snad o nerozlučném přátelství dvou věčně nepochopených chlapíků a o krutosti okolního světa - a snad o něčem dočista jiném. Každopádně kamera je opravdu pěkná, hudba "sedí" a příběh tak nějak hezky pozvolna plyne - pro mě osobně jednoduše pohodové dílko - nic víc, nic míň. (18.11.2006)

mladucky polanski ma v minirolicke clena agresivneho poulicneho gangu velmi pobavil :). inak spokojnost hlavne s kamerou, niektore zabery su krasne nasnimane a dbalo sa aj na rozne detaily (vysperkovane odrazy napriklad). polanski uz v mladom veku dokazuje, ze z neho vyrastie reziser prvotriedneho kalibru. slusna zalezitost. (21.12.2007)

Dva muži a skříň je alegorickou poezií filmového studenta Romana Polanskiho. Lehkonohé poetické osvěžení letního dne s rozvernou dychtivostí po životě tu využívá groteskový podklad figurální drobnokresby, základní kompoziční prvky cirkusové artistiky a žádostivé rozechvění niterných pocitů. Světy malé i velké plují městskou krajinou a nedokáží, dokonce za žádnou cenu ani nechtějí zabránit vzájemným střetům, či konfliktům rozdílného vnímání života. Z filmových postav zde zaujmou dva muži nesoucí dřevěnou šatní skříň (Jakub Goldberg a Henryk Kluba), vypečená partička chuligánů (Roman Polanski v čele, dále také Andrzej Kondratiuk a Stanisław Michalski), či dívka, unikající šťastnou náhodou obtěžování (Barbara Lass). Film Dva muži a skříň je hřejivou básní mladíka na jeho úplném počátku filmové kariéry. Poezie se nebojí povznést nad zemskou tíži, staví se do cesty každé fyzické odpovědi života, společně se sluncem si pohrává s obrazovým rozmístěním, tiše pláče nad lidskou zlobou a záští a zvědavě se rozhlíží po dosud neznámých mu možnostech. Velmi příjemná to poezie! (02.02.2020)