Ples upírů

Někdy trochu podceňovaná upírská komedie R.Polanského krásně funguje od úvodního trikového záběru (který varioval J.Svěrák v Akumulátorovi 1) až po režisérovu typicky pesimistickou pointu. Skvěle navozená zimní atmosféra, spousta vizuálních gagů, které ovšem neruší hororovou podstatu příběhu, krásná S.Tateová a dva popletení „neohrožení zabíječi upírů“, rozvrstvení upírů na aristokratickou smetánku a plebs…jenom pozor, občas v televizi uvedou nejen ořezanou (to je pravidlo), ale také podivně zkrácenou (jen 91 min.) verzi. (26.02.2007)

Jsem trochu zmaten. Ples upíru má být hororová parodie, komedie, ale zdaleka víc než humor se Polanskému daří děsit...nebo alespoň skvěle navozovat atmosféru starých filmových hororů. Hudba a obraz tvoří krásnou poctu Murnauovu Nosferatu. Polanski využívá každou ingredienci, která nesmí ve filmu o upírech chybět. Zatímco temnější část příběhu funguje skvělě (včetně neradostného konce), tam, kde se autor pokouší o humor, tam se mu nedaří.Hlavní dvě postavy profesor a student zmateně pobíhají ze scény do scény, a humor, o který se pokoušejí jim nesed...tedy, nesedl mně. Příjemnou nadsázku, která mi přišla skutečně vtipná do děje vnesl až charismatický upír, hrabě von Krolock. V jeho osobě se snoubí nadřazenost upírské rasy (podobná jako v japonských anime Hellsing a D:Vampirehunter) s nadsázkou. Stejně tak vtipný je jeho homosexuální syn, snažící si na věčné časy sehnat si partnera. Řekl bych že film jasně ukazuje, v čem byl v 60. letech Polanski silný, a co mu příliš nešlo... důkaz jeho schopností vyvolat v divákovi humorem nezčeřenou hrůzu měl přijít už o rok později.... (08.01.2005)

Za nejpozoruhodnější aspekt tohoto filmu považuji důkladnost, s jakou tvůrci pracovali se schematy žánru. Ač jsou mnohé momenty ryze parodické (fiktivní Dr. Ludwig von Krankheit v úvodních titulcích a mnohé další), jindy film sice vychází z žánrových schemat, avšak jejich použitím dodává filmu jakousi seriózní rovinu (film končí tím, že roztržitý doktor ujíždí do světa se "zlem vzadu na saních"). (19.01.2005)

Po delší době film v červeném, kterému jsem dal podprůměrné hodnocení. Důvodem je to, že tenhle film nefunguje ani jako komedie natož jako horor. Jednoduše nemá čím zaujmout. Možná, že kdybych tento snímek viděl v kině těsně po natočení (čili rok 1967) měl by na mně nějaký větší vliv. Bohužel je to filmové opotřebení opravdu obrovské. Na druhé straně má tak podivně zajímavou zimní atmosféru a pěkné kulisy, které zapříčiní že se na tento snímek bude těžce zapomínat. 40% (08.05.2012)

Myslela jsem, že Ples upírů, na nějž mě Roman Polanski pozval, bude o poznání barvitější, rušnější a živelnější. Na samotný ples se dostaneme až zhruba dvacet minut před koncem. Tomu předchází výpravy profesora Abronsiuse a jeho společníka Alfreda z jedné místnosti do druhé, navrch a zase dolů, aniž by se mezi tím událo něco podstatného. Což může již po chvíli začít lehce nudit. Příběh je nabit humorem i atmosférou, ale od Plesu upírů bych čekala, že upíři nepřijdou na řadu až k závěru filmu. (11.05.2012)