Pianista

Neustále připomínání židovské tragédie za druhé světové války už mi poněkud leze krkem. Z mého pohledu se jedná o další z řady zbytečně dlouhých snímků, disponujících mimořádnou nudou, ale tento je ještě navíc vyšperkovaný zbytečnými filmařskými kouzly (oranžový plamen na černobílém pozadí, viditelnost toku denního světla v místnosti, poletující listí apod.). Nacisti jsou přitom extrémní svině a židé extrémní dobráci, jenže takhle černobílý svět nikdy nebyl. (17.06.2012)

9 / 10 Filmový minimalizmus dotiahnutý do krajností - a pri tom je Pianista tak nabitý emóciami! Polanskeho réžia nenecháva nikoho na pochybách, že on sám si takýmto peklom prešiel, a Adrien Brody podáva tak strhujúci výkon, že by ste mu toho Oscara najradšej do konca jeho života leštili a voskovali. Perfektný film, bohužiaľ, inšpirovaný skutočnými udalosťami. (22.12.2005)

Protože se především v poslední době zajímám o druhou světovou válku a osudy Židů, Pianistu jsem si nemohla nechat ujít. Musím říct, že mě to nedostalo tolik jako např. Reader nebo Boy in the striped pyjamas, ale zážitek přesto z filmu zůstává silný. Rozhodně by se mělo točit víc takových, aby se vědělo a připomínalo, čeho jsou lidé (i sami na sobě) schopní. Nijak výrazně Pianista citově nevydírá, plyne pomalu svým tempem a v hlavní roli exceluje pán-psí-oči Adrien Brody, svoji roli ztvárnil naprosto dokonale. Szpilmanův příběh mě zasáhl, bohužel je jedním z mnoha, kterým rodina "odjela transportem na východ". Smutné a dojemné, Polanskiho rukopis je znát (atmosférou velice podobné Oliveru Twistovi) a já víceméně až na pár unylejších momentů nemám co vytknout.. (15.05.2012)

Nesmírně silný zážitek. Divák tu není masírován režisérem, jako v případě Spielbergova Seznamu, ale doslova semlet událostmi samotnými, syrovostí bez výraznějších příkras a stylizace. Wladyslaw Szpilman prochází hrůznými událostmi jako tichý svědek, který nemá možnost ovlivnit cokoli kromě zachování vlastní existence. Nemá čas (a divák s ním) příliš se utápět ve vlastním žalu, když se náhodou vyhne osudu většiny ostatních a své rodiny, tiše sedí v zamčeném bytě pohroužen do sebe. Většina filmu působí velmi studeně, bez patetického vyjadřování emocí a ždímání divákových slz (všichni víte, na který film mířím :)), o to působí věrohodněji a účinněji. Polanski měl na tomto filmu příliš osobní zájem, než aby se podřizoval obvyklým podbízivým postupům komerční kinematografie, tomu říkám umělecká integrita. Herci jsou rovněž skvělí, oskar Adriena Brodyho naprosto zasloužený, výprava i kamera nezapomenutelné. Vynikající film. (31.08.2006)

Příběh člověka, který se stává nezúčastněným, ale hluboce poznamenaným divákem nemilosrdných dějin, které nemůže a ani nechce pochopit. Tomuto konceptu odpovídá i formálně odosobněné a až příliš čisté a umělé zpracování. Polanski nevysvětluje, leč vyjevuje. Nechává diváka nechápavě a rezignovaně přijímat rány osudu spolu s titulním hrdinou, který se nepídí po smyslu dění a snaží se pouze přežít. Co se mi však líbí nejvíce je variabilní způsob, jakým Polanski chápe a využívá hudbu. Hudba je v jeho podání útěchou, prostředkem k dorozumění i nejjednodušším nástrojem k vyjádření nejniternějších pocitů. Mluví mi tím z duše! Nejpamátnější scéna? Hra pro německého důstojníka v polorozpadlém domě. 4,5* (21.03.2008)