Vzpomínky na Afriku

Navenek klasický hollywoodský velkofilm postavený na jednoduché milostné zápletce, dvou hvězdách a nádherných záběrech krajiny. Z vypravěčského hlediska jde ale zároveň o nebývalé důsledné naplnění českého názvu - o přiznaně útržkovitý výběr subjektivně rámovaných okamžiků. Tato vyprávěcí struktura Lumetovi umožnila vystavět film jako řadu velkých scén, vzpomínek, které protagonistce nejsilněji utkvěly v paměti. Vzniká dojem, že vyprávění je poměrně volně vedeno Blixenovou, nikoli tvůrcem, který by chtěl naše emoce navádět určitým směrem. Vzpomínky se díky tomu vyhýbají melodramatickému sentimentu a zároveň se jim daří zprostředkovat dojem přirozeného koloběhu života, který také nesměřuje předem vytyčenou trasou, ale v němž se prostě občas něco přihodí (mistrem tohoto typu vyprávění je Terrence Malick). Film přitom v žádném případě není chladný. Málokdy v dějinách kinematografie mezi herci tak bezchybně fungovala ona tajuplná "chemie." Streepová a Redford k sobě zkrátka patří a sledovat jejich společné scény je podobnou radostí jako se opájet záběry africké divočiny. Kdyby šlo o jediné vzpomínky na Afriku, které kdy budu mít, nelitoval bych. 85% Zajímavé komentáře: Douglas, pshimi, berg.12, Faidra, Tommy987, Grafito, jatamansi, FilmFan24 (03.12.2006)

Jak český překlad názvu napovídá, jedná se o vzpomínky, tedy o zachycení životních osudů několika postav a ne o ucelený dramatický celek. To však vůbec není ke škodě, protože Vzpomínky na Afirku jsou velice příjemnou a milou záležitostí. Sydney Pollack vytvořil pro filmové plátno Afriku doby, kdy byla ještě panenská, nezkažená a nedotčená genocidami, hladomorem, válkami o nerostné bohatství a tím vším, kvůli čemu ji už dnes nelze považovat za romantické místo. Dokázal skvěle zachytit ducha doby, ve které ještě mohlo být pro bohatšího evropana krásné, zde žít a podařilo se mu to tak dobře, že snad každý musí závidět lety dvojplošníkem nad nedotčenou krajinou. Výraznou složkou jsou také zajímavé diskuze o smyslech vztahů, o tenké hranici mezi nezávislostí a sobectvím, které však nic neřeší a vlastně ani nemohou. Vzpomínky na Afirku jsou vcelku lehkým nenáročným filmem, který ale mohutně potěší a zahřeje. (31.03.2011)

Krásně odvyprávěný příběh dánské Šeherezády je umocněný magickou hudbou Johna Barryho. Zajímavé je srovnání různých českých dabingů. (27.01.2011)

Vzpomínky na Afriku je jeden z těch filmů, které se snad ani nedají hodnotit špatně. I když mě osobně třeba nijak neuchvátil a s jeho pozvolným tempem jsem se seznamoval docela dlouho, příběh o lásce měl přesto své kouzlo a dokoukal jsem ho naprosto bez problémů. Navíc s takovými herci jako je Streepová a Redford, s harmonickou a přesnou režií Sydney Pollacka a s úchvatným a romantickým prostředím Afriky všechno vyzní tak nějak opravdověji, láskyplněji a smutněji.. 80% (13.03.2012)

Z tohoto filmu dýchá nostalgie a český název Vzpomínky na Afriku k němu opravdu sedí (přiznám se, že ale na druhou stranu moc nechápu původní anglický název...) Líbil se mi kontrast pohledu na život a na manželský svazek mezi Karen a Danysem. Oba herci (Streep i Redford) jsou sice výborní, ale jako obvykle je to především Meryl, kdo poutá divákovu pozornost tím, jak svou postavu ztělesňuje se všemi těmi rozpory - na jednu stranu silná žena, která si umí poradit, na druhou stranu ale křehká a osamocená, toužící mít oporu a jistotu v muži. Ne každý herec dokáže takhle komplexně vystihnout postavu. Meryl Streep svým uměním film hodně pozvedává. ~(4,2★)~ (05.05.2020)