Vargtimmen
Hour of the Wolf
Hodina vlka
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, Ingrid Thulin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V prvním filmu ostrovní trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (137)
Bergman je maestro budovania atmosféry a majster estetického cítenia, na absolútneho génia Svena Nykvista píšem ódy v každom komentári, ale čo mám robiť keď ten chlap je "kameramanský Boh"!?! Hodina Vlkov je vizuálno- filozoficko- alegoricko- metaforicko- mrazivý silný zážitok. Berganove filmové rozjazdy sú síce dlhšie a možno menej záživné, ale druhá polovica je tak fenomenálna a "doritinakopávajúca" že plný počet je namieste! ()
Druhé zhlédnutí je podle mě naprosto nutné! Zvyšuji na 4****. Původní komentář: Je zajímavé sledovat komentáře k Hodině vlků, které se zde vyskytují. Jsou tu pouhopouhé dva proudy : jedni, kterým se film opravdu moc líbil a dávají mu 4 nebo 5 hvězdiček v závislosti na tom, jestli jsou schopni přimhouřit oko nad menšími nedostatky, nebo ne. Pak je tu druhý proud, který dává dvě hvězdičky. Tito lidé film nechápou a je jim protivné, že tu má tak vysoké hodnocení, když je to taková podivnost a přísahali by, že je to jen proto, že to točil slavný režisér Bergman. Já osobně jsem někde urostřed, ale víc se kloním k první skupině ačkoliv se skutečně zdá, že tento film má neuvěřitelně přehnaně vysoké hodnocení. Jednotlivé kvalitní prvky filmu neupírám : tolikrát zmiňovaná kamera Svena Nykvista je dozajista perfektní. Herecké umění Liv Ullmannové, respektive Maxe von Sydowa taktéž, stejně jako režie. Ale popravdě : rozuměli jste tomu příběhu? Rozuměli jste mu pořádně, beze zbytku? Také jsem pochopil, že malíře trápěj běsy..že manželka se k němu přimkne tak, že Je také spatří. Ale dokázal by ten film někdo analyzovat? Rozebrat ho pořádně? Scénu po scéně? Najít tam a vysvětlit smysl jednotlivých motivů, záběru, dialogů? To snad ani sám Bergman :) Celkově to pro mě bylo zklamání. Neočekával jsem hektolitry krve, ačkoliv jsem si tento film sehnal pouze z důvodu, abych viděl Bergmanův jediný horor a některé scény mě příjemně překvapily svou..tradičností : vydloublé bulvy plovoucí ve víně, sundavání si tváře... Ale ten příběh byl prostě v mnoha momentech moc nepochopitelný. ()
Zrkadielko, zrkadielko, povedz že mi, je ten Ingmar Bergman normálny? Zrkadlo sa namiesto odpovede samo treslo o zem a rozbilo na tisíc márnych kúskov. A čo tie odrážajú? Vtáčieho muža, ženu bez tváre, pustý ostrov, ktorý len ťažko môže byť hniezdočkom lásky pre tehotnú ženu. A iné. Poznámka: písanie denníka som vždy považovala u normálnych (v tomto prípade aj nenormálnych) ľudí za jednu z najväčších hlúpostí, aká sa len dá vôbec praktizovať. ()
To, že si Bergman vyhání své vnitřní duchy na filmové plátno mi nevadí, ale to že jimi krmí i diváky, to už je docela hnus. Hodina vlků je další z řady "vysoce výživných" pseudointeligentních filmů, nak kterými se každý rozplývá, jak jsou úžasné, jaký je Bergman (Lynch etc.) génius a jaké mají hluboké myšlenkové pozadí, i když se na ně z plátna vyvalí jenom směsice nesrozumitelných výblevů, ze kterých pochopí pěkné prd a umírají při tom nudou. Umění pro umění, ne pro lidi. ()
Galerie (21)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (6)
- Do tohoto filmu Bergman promítl některé své skutečné posedlosti jako např. loutkové divadlo, obličeje nasvícené svíčkou či Mozartovu hudbu. (ClintEastwood)
- Režisérova partnerka a múza Liv Ullmannová byla skutečně těhotná a během natáčení Ingmarovi porodila dceru Linn. (Zdroj: Letní filmová škola)
Přepsáno v lednu 2019. Hodina vlků je sugestivní zhmotnění nočních můr Ingmara Bergmana. Schizofrenie je odtajňována v postupném výkladu karet psychoanalytického hledání. Vnitřní běsi nabývají skutečnějších podob, bariéra mezi dvěma světy odlišného bytí byla rozbita v nespavosti a tísnivým pocitem beznadějné osamělosti. Bergman vydává představy na cestu vlastního sebepoznání, nalézá spojitost se svým tvořením. Běsi trpělivě zvyšují svou moc nekompromisně, lstivě a nenasytně. Ponurost lidské duše nezadržitelně stravuje svého nositele v odevzdanosti a podlehnutí. Obrazy nabízí surrealistické vize vnitřního boje trýzněné mysli umělce. Působivé v atmosféře beznadějné neodkladnosti a nezvratnosti cesty. Středem zájmu bujných vnitřních běsů je Johan Borg (velmi dobrý Max von Sydow), uznávaný malíř na letním pobytu. Tvorba je niterním puzením, vyhladovělým z vlastního strachu a touhy a touží se rozlétnout všemi směry a do každého koutu možného nalezení intimního míru. Existenciální tíže nenabízí žádné rozhřešení, jen je a vyvolává hrůzu. Body ztrácejí svá pevná místa hodnot, nejistota ničí možný náznak bezpečí. Smysl pro skutečnost je nestabilní, orientace zabloudila v nejtemnějším koutě zrádného labyrintu pochybností mysli. Umění je jediným místem pocitu svobody a chvilkového uvolnění. Hlavní ženskou postavou je Alma Borg (velmi zajímavá Liv Ullmann), Johanova oddaná manželka. Štěstí je jen zdáním, prvky nervozity se dostavují s uvědoměním si nenápadně rozrůstající se psychické nestability svého protějšku. Boj je nutností ve známých představách naplnění partnerského soužití. Láska je bezbřehá, pochopení je nedokonalé a ve své podstatě i nemožné. Výraznou postavou je baron von Merkens (působivý Erland Josephson), principál rozvášněných běsů, lačných po své nové kořisti. Je vytrvale přizpůsobivý ve svém plnění zadaného úkonu s hrdou důstojností a aristokratickou převahou. K předním postavám patří Corinne von Merkens (sebevědomá Gertrud Fridh), baronova manželka s ironickým nadhledem nad průběhem událostí. Pobaveně se vysmívá a koketně pokouší pozornost. Důležitou postavou je Lindhorst (skvělý Georg Rydeberg), nejschopnější hlas pokušení a pochybností. Láká, nařizuje, vábí, manipuluje, určuje a vynáší konečný ortel. Z dalších rolí: symbolická postava postupného ztrácení kontroly nad realitou, kdy vše ztrácí svůj původní význam (působivá Naima Wifstrand), poťouchle dotěrný posměváček Heerbrand (Ulf Johanson), lačná stará baronka von Merkens (zajímavá Gudrun Brost), nevášnivější i nejrozporuplnější připomínka minulosti Veronica Vogler (působivá Ingrid Thulin), plačtivý baronův bratr Ernst von Merkens (Bertil Anderberg), či chlapec ze zatmění mysli (zajímavý Mikael Rundquist). Hodina vlků je sugestivním otevřením psychicky nestabilní podstaty lidské duše. Beznaděj osamělosti umělcovy duše je v zajetí strachu vnitřních běsů, není schopna hledat usmíření. Vše má své souvislosti, vše má své nezpochybnitelné právo a nároky. Obrazy využívají prostor a stísněnost k prohloubení účinku psychologického prožitku. Osobité zobrazení vnitřního světa. () (méně) (více)