Koně se také střílejí

Od Sydney Pollacka ako režiséra, herca, producenta som už videl všeličo, ale niečo takto pesimistické, depresívne a bezvýchodiskové teda ešte rozhodne nie. Je len veľmi málo filmov, po ktorých by som sa cítil tak neskutočne zle. Toto som veru nečakal, vedel som, že idem do niečoho silného a emotívne vyhraneného, ale že to bude až v takejto miere, to ma veru nenapadlo ani len vo sne. Pollack tu rozoberá nielen témy ako sú túžba po peniazoch, sláve... a to najmä v časoch, keď je peňazí ešte menej ako inokedy (hospodárska kríza), ale aj také témy, ktoré priamo súvisia so životom ako takým, v tomto svete plnom pretvárky, bezcitnosti a bezohľadnosti. Ľudia sú v honbe za bohatstvom a slávou schopní všetkého, v tomto prípade či už ako účastníci tanečného maratónu alebo ako jeho usporiadatelia. Vývoj postáv a zmenu charakterov od nevinných začiatkov až do absolútne šialeného maxima pokrivenosti tu Pollack zvládol majstrovsky a šokujúco presne. A to je dôvod na ešte väčší smútok a depresiu. To všetko tu je zastúpené v doprovode postupne ale neúprosne sa zhusťujúcej atmosféry, ktorá ku koncu už nemilosrdne tlačí na srdce diváka. Aspoň na to moje určite. Posledná veta filmu je zároveň i jeho názov, a ten do celkovej pointy nielenže krásne zapadá, ale svojou jednoduchosťou, no zároveň i priamočiarou nekompromisnosťou s veľkým myšlienkovým presahom, ma v náväznosti na filmový odkaz totálne duševne prevalcoval. Jedno je isté, nad filmom budem ešte veľmi dlho premýšľať. Odporúčam divákom, ktorí vo filme vyhľadávajú predovšetkým duševný pokrm a nevadí im obrovská dávka pesimizmu a depresie. (17.03.2016)

Sediet dva mesiace nonstop v hladisku a sledovat tanecny maraton by bola istotne pekelna nuda. A v tom pripade by urcite isla bokom aj skutocnost, ze sa na parkete prehana sarmantna jane fondova. Neviem preco, ale po skonceni filmu mam pocit ako by som tam tie dlhe tyzdne naozaj vysedel. Pollack nenakrutil vyslovene zly film, ale chyba mu viac zivota. Ako plynuli dni a tyzdne zacal som pocitovat stale vacsiu a vacsiu nudu, ktoru nechcelo akosi nic narusit. A v tomto vidim najvacsi deficit. Ale inak peknych 70%. (29.12.2007)

"Koně se přece střílejí, tak proč by se nemohli střílet lidi". Silný film natočený podle útlé knížečky Horace McCoye o dívce, která si s postupujícím časem na tanečním maratonu uvědomuje únavu životem a požádá svého partnera o poslední službu prokazovanou raněnému koni, jsem viděla velmi dávno, ale jeho hutnou depresivní atmosféru a bolest, která na mě i vlivem přesvědčivého výkonu Jane Fondové padla, nezapomenu. (20.12.2005)

Nejprve zvědavost ze slibně se rozvíjejícího začátku, potom nuda, téměř nezájem a nepochopení. Teprve druhá polovina filmu mi umožnila porozumět, abych pochopil všechny ty záměrně bláznivé skutky soutěžících, tuto podívanou plnou bizardností místy hraničící s absurditou. Závěrečné jednání hlavních postav mě nejprve šokovalo a následně pomohlo vysvětlit, proč se vlastně nejenom koně, ale i lidé střílejí. Holt život je svině a někdy může být i něco mnohem horšího: pod rouškou „spravedlivé soutěže“ se skrývá pohrdání a sobecká libovůle jedince, který honbou za penězi (stejně jako jeho oběti – mladé taneční páry) klame nic netušící osazenstvo, jež zase chce vidět senzaci („Možná je tenhle zvrácený svět jako filmové studio a všechno bylo zfalšovaný, ještě než jsme přišli.“). Ti, kteří pochopí, jsou posléze vystaveni před rozhodnutí: někteří se s tímto bolestným prozřením dokážou vyrovnat, jiní nikoliv. Jedni jsou jako stádo, druzí rezignovaně odcházejí a další se s tím nesmíří a „vystoupí z kolotoče“ jako Jane Fondová. Show ale musí pokračovat dál, že?! Myšlenkově jednoznačně za 5, zpracování ovšem místy za 3. Takže pěkné 4 hvězdičky.____Z tohohle filmu se budu vzpamatovávat ještě hodně dlouho… (21.03.2010)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci ... Příběh možná o poslední šanci - nebo alespoň o chvilkovém úniku z nevlídného, lhostejného světa zmítaného hospodářskou krizí. Ale extrémní podmínky tanečního maratonu mohou člověka postupně přivést do stavu naprostého fyzického i psychického vyčerpání, připravit ho o důstojnost, o zdravý rozum - i o naději. Přesto i tady může mezi dvěma životními ztroskotanci vzniknout velice zvláštní a svým způsobem silný vztah. Nekompromisní snímek o podstatě reality show. Nadlouho mi uvízl v hlavě už tenkrát, když jsem ho viděla poprvé - to byly ještě televizní obrazovky vesměs černobílé. Jenomže v té době jsem si bláhově myslela, že "soutěže" s podobnými praktikami jsou dávno překonanou minulostí ... abych po letech zažila jejich velkolepý comeback. Jenom jim byly tu více, tu méně obroušeny hrany, oblékly se do nákladnějších a třpytivějších kostýmů - a jsou prodávány ve velkém ... (24.05.2009)