Takoví jsme byli

Mdlý romantický příběh na pozadí nevlídného a složitého historického období. Po dobu sledování mi přišlo, jakoby by bylo prvořadé nastínění oné doby, nežli ústřední pár, ke kterému jsem nepronikl. Naprosto nesympatické jakékoliv postavy. Redford jako ze sochy vytesaný bloňdák, dobrý student, zdařilý spisovatel a skvělý atlet. Zapálená Streisand bez humoru, které jako jediné šlo trochu porozumět. Vše zachraňuje závěrečná, na emoce nejzdařilejší scéna, která mě zcala zasáhla. (07.12.2013)

Výborně natočený snímek zobrazující vztahy, ideály a představy o životě lidí jakéhokoliv věku jakékoliv doby. Do jaké míry můžeme bojovat za své ideály? Kdy je to boj za 'dobro', za změnu a kdy jenom otravování lidí? Dokážeme naslouchat ostatním? A stejně tak vztahy, vidíme, jak uboze a trapně působí snaha být s někým, kdo si s námi hraje. A naopak, jakou hloupost děláme, když zůstáváme s někým jenom proto, že nás má rád. Takových myšlenek a témat, která nás v normálním životě provázejí neustále, najdeme ve filmu spousty, Sydney Pollack je navíc podává takovým způsobem, že nás film baví a nesnaží se nám vnutit nějaké životní 'pravdy'. Jen nás povzbuzuje k přemýšlení, k prožívání příběhu spolu s postavami. A jak to všechno končí? Asi tak, jako na začátku... Vlastně, jako v běžném životě.. (12.10.2010)

Redforda jsem nikdy nemusel - nejspíš nemám rád blonďatý chlapy. Vždycky mi připadal jako takovej ten nudnej hezoun, ze kterýho sou ženský podělaný bůhví proč. Něco jako Hugh Grant. Barbaru naopak rád mám, ale tady ne. Shrnuto: on je nudný suchar, ona hysterická levicivá píča. Film se celkově táhne jak smrad, nic zajímavého se neděje a řeči o americkosovětské politice to zrovna nezlepšují. Od přesunu do Holiwůdu měl film přestal úplně zajímat. Sorry. (03.06.2020)

Sydney Pollack natočil docela pěkný film o tom, že když mají dva jiné životní cíle, sny a ideály, jenom těžko s tím něco pohne. V nudnějších pasážích drží nad vodou film hlavně charisma Roberta Redforda, ale musím připustit, že Barbra se také neztratila a některé scény zahrála perfektně (hlavně se mi líbí scéna s telefonem a následné usmiřování). V druhé půlce tomu trochu docházel dech, ale ne zase tolik abych snad měl problém to dokoukat. (03.04.2009)

Milostný příběh, který tentokrát netypicky stojí a padá na problému politické a vůbec společenské angažovanosti v roli hlavní překážky vztahu. Hubell je typický požitkář. Vše se mu daří téměř samo a mezi lidmi je oblíbený. Katie naopak funguje jako nonstop workoholička, ale zase tak moc se jí toho nedaří a už vůbec to pro ni není jednoduché. Přesvědčit někoho, aby se přiklonil k jejímu názoru, se zdá být téměř nadlidským úkolem. Tihle dva se i přesto sblíží, jak už to ve filmech bývá, ve filmu ale jejich vztah prochází zajímavými proměnami a kompromisy. Líbilo se mi, že ústředním problémem jejich soužití je zde naladění a pohled na svět, představovaný právě politikou, což vychází přímo z hrdinů samotných, než aby byl nastavený jejich okolím. Vytváří to mnohem větší prostor pro zamyšlení se nad tím, nakolik se může člověk působením lásky přizpůsobit druhému a potlačit vlastní náturu, aby to nebylo psychicky škodlivé. Vizuálně naopak docela typický hollywoodský film svým scénářem odhaluje důležité téma. (09.07.2014)