Ikarie XB 1

Úvodní Lackovičovo hysterické „Země není. Země nikdy nebyla!“ mi připomíná podobně hysterický výstup Petra Štěpánka v Každém mladém muži „Je mi dvacet!“ počínající jeho prohlášením, že „se rozhod, že žádný holky nejsou“. Když vzápětí čtu „Námět a scénář: Pavel Juráček“, jsem doma. Následuje klasický příklad jistého druhu filmů z 60. let: naivisticky všelidsko-morální drama ve formátu vizualizované rozhlasové hry s ultra charakterním projevem národních umělců. Při tom je zajímavé, že jde o film, který lze vskutku považovat za prototyp jistého druhu světových sci-fi trháků (vesmírná mise) (ČSSR 1963!). Což mě však na rozdíl od ostatních neplní nadšením. Spíše mě zaujala tehdejší představa taneční hudby budoucnosti. Za pozornost stojí konečné vyznění této vesmírné mise jako cesta z lidstva přes lidstvo k lidstvu – srov. nejen závěr, ale i veškeré příhody na cestě, též pokus s porodem. (25.08.2012)

Opravdu bytelně kvalitní scifárna, která i po letech diváka velmi silně vtáhne do (často nepředvídatelného) děje a jen tak lehce ho nepustí. Za zmínku stojí především to, že když se nad tím zamyslíte, tak v časoprostoru Ikarie XB 1 se nic nepohybuje dopředu, ale vše se točí jakoby ve spirále. Ostatně není bez zajímavosti, že na podobném principu (kruh, který vede na počátek) funguje svým způsobem i spousta klasických děl žánru – v Lemově Solaris objevuje Kris neznámou planetu, jen aby v ní nakonec spatřil jádro své vlastní psyché (objektivní zákony vesmíru vstupují do přímého vztahu s nejhlubší subjektivitou), v knize 2001: Vesmírná odysea proběhne uzavření evolučního kruhu ve stvoření staré civilizace "novým" člověkem a tak dále (ostatně i novější odnože sci-fi žánru spojují protiklady – vezměte si cyberpunk s jeho high-tech - low-life krédem, nebo Blade Runnera s futuristickými dopravními prostředky v kontrastu s gotickou architekturou). Nejinak je tomu i zde – a zde bych také upozornil i na možné „spoilování“. Spirálovitá struktura je zdůrazněna jak v časové rovině - v cestě do budoucnosti se musí nová posádka dokonalých lidí navrátit k minulosti vlastního druhu a nějak se s ní vypořádat (důraz na agresivitu dvacátého století) – k vyřešení problémů s Černou hvězdou nestačí ultra moderní technologie, ale po jejich selhání se nečekaně nabízí pomoc od starého, téměř "prošlého" robota, který byl dříve považován za pouhý odpad, apod. Pak je zde rovina prostorová – cesta k objevení nové planety naráží pernamentně na touhu posádky navrátit se domů a také je zde neustálé očekávání, jak bude nový život vypadat ve srovnání s tím "starým". A poslední je spirálovitý pohyb v naznačené existenciální/filosofické rovině snímku – lidé chtějí objevit nový život, ale v zásadě to nejpodstatnější, co objevují, jsou oni sami. Své limity v případě psychologické zátěže, omezenost v oblastech vědění, ale důkladně prozkoušeny jsou třeba i víra a vůbec samo uvědomění si vysoké hodnoty života jako takového – i proto dovršuje snímek narození miminka, které je v přímém vztahu s objevením života na Bílé planetě – harmonie pak nastává nejen v příběhu (lidskost byla zachována, i přes značné překážky), ale i ve výborné Liškově hudbě, kdy se s posledními oslavnými tóny do soundtracku zapojuje i pláč právě zrozeného člověka. (28.02.2017)

Mohl by mi někdo vysvětlit, proč mi dosud tenhle hrozně super film unikal? Proč jsem na něj pravidelně nenarážel v televizi? Proč jsme na něm se školovu nebyli v kině? Proč mi, do prdele, nikdo neřekl, že Češi natočili tak parádní sci-fi film, se skvělou výpravou, hudbou, herci, příběhem? Sakra, kam se na tohle hrabou některé dnešní sci-fi sračky. (27.02.2016)

Dobré sci-fi natočené čechy a v čechách - to není jen sci-fi, ale může to být i realita... minimálně tedy před 45ti lety byla. Ikarie podle knihy jednoho z nejlepších evropských sf spisovatelů Stanislawa Lema je i přes výborně použité černobílé zpracování film viditelně starý, s kulisami vypadajícími jako ve filmech Eda Wooda a dikcí hereckých projevů které od dob prvorepublikových filmů až tak daleko nepokročily, ale taky s příběhem který dokáže být napínavý a k tomu staromilským způsobem milý a vtipný zároveň... a vůbec nepůsobí směšně nebo nereálně. A já se ptám na jediné - proč tu KURVA nikdo nedokáže natočit film s podobně dobrým scénářem a pekelně hustou atmosférou dnes?! 8/10 (07.06.2008)

Kdysi byli bojovníky, aneb parafráze názvu jednoho z mých oblíbených nezávysláků se sem celkem hodí. Ikarii se nemůže upřít že ve své době byla jednim z nejlepších seriozních sci-fi ve světovem měřítku a hlavně určitě musela v českých filmových vodách působit jako zjevení. Jenže od doby vzniku uplynulo zhruba 40 let a tento fakt je hodně znát. Stejně jako většina ostatních starších filmů i Ikarie hodně zestárla. Očima nezaujatého, nostalgií nezatíženého, diváka musím konstatovat že má na dnešní dobu pomalé tempo a spíš už nudí. (08.09.2007)