Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nepřístupný Lermontov, arogantní a egocentrický, angažuje Juliana Crastera jako dirigenta pro zkoušky orchestru a Victorii Pageovou jako alternaci primabaleríny Boronské. Ta se však vdá, a proto soubor opustí. Lermontov to považuje za zradu umění a Boronská si stěžuje: "Ten muž nemá srdce." Díky odchodu Boronské dostane Victoria příleřitost - Lermontov z ní udělá novou hvězdu a z Juliana svého skladatele. Produkce bude mít úspěch na celém světě. Lidská přirozenost se nedá změnit, míní baletní mistr, ale lermontov oponuje: "Můžete ji odporovat." Mýlí se - Victoria se zamiluje do Juliana. Vezmou se, ale Lermontov se ji snaží znovu získat pro divadlo. (Krasus)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (86)

SeanLSD 

všechny recenze uživatele

Opäť raz filmové dielo, na ktoré takmer nemám slov a už vonkoncom dostatočný počet hviezdičiek v možnostiach hodnotení, film, ktorý ma absolútne odniesol, najúžasnejší kinematografický zážitok za posledné 2 mesiace... Nečudujem sa, že to bol jeden z filmov, ktoré prelomili ľady v umeleckom využití farebného filmového materiálu, ktorý si reštaurátorskú pozornosť zaslúžil plným právom. Fantastický súlad farieb, hudby, tanca, dekorácie... choreografie, techniky i výkonov ! Neodolateľný pán Lermontov, génius a gentleman s jedinou láskou na svete - baletom, ktorý hrubiánsky uráža s takou zdvorilosťou a eleganciou, akoby skladal ten najpochvalnejší kompliment. A ústredná scéna scénického prevedenia i rýdzo filmového spracovania baletu, ktorá doslova vyrážala dych... a unášala uchvátenú myseľ kamsi do hájemstva číreho umenia a imaginácie. Ťažko by som si dovtedy dokázal predstaviť pohyblivé obrázky, ktoré by dokázali natoľko nadchnúť pre tak podivuhodný výsledok ľudskej tvorivosti, akým je balet. ... Opäť raz filmové dielo, po ktorom som celú noc nedokázal zaspať, lebo sa mi hlavou preháňali neúnavné a kúzelné červené črievičky, snažiace sa premierou krásy umoriť ma k smrti... ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

S tímto filmem mám jeden problém, a to ten, že prvních zhruba 90 minut působí jako plytká (i když vizuálně zajímavá) technicolorová zábava prakticky bez děje, zkrátka taková trochu lépe natočená komedie s duem Ginger a Fred. Říkal jsem si: Už zase někdo chtěl natočit skvělá baletní čísla a prskl mezi ně cosi jako příběh, aby tomu mohl říkat film. Posledních 40 minut ale můj názor změnilo. Skvělý konec mě nalomil k tomu, že dávám čtvrtou hvězdu. Film mého života to přesto asi nebude (i když obsahuje jistou snovou taneční scénu, která je naprosto dokonalá). ()

Reklama

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Kdyby točil melodramata Orson Welles, vypadaly by takhle - antimelodramaticky. Červené střevíčky jsou výhrůžně hučícím strojem, těžce uměleckým filmem - jsou stejně sofistikované jako Zpívání dešti, jen obrácené od sklonu vidět skutečnost z té lepší stránky. Jak říká Miroslav Petříček: „Umění není od toho, aby uklidňovalo, ale zneklidňovalo." Není divu, za filmem, před nímž hluboce smekl pomyslné sombrero Brian DePalma, Martin Scorsese nebo Francis Ford Coppola, stojí režisér Michael Powell, jehož nekompromisní, britskou kritikou hystericky odkopnutý Peeping Tom se ozývá i zde, a „maďarský čaroděj“ Emeric Pressburger posedlý magií, rozuměje tou zvláštní, těžko postihnutelnou a ještě hůře naplánovatelnou filmovou atmosférou, jak ji známe z Miami Vice a z The Heat Michaela Manna. ____ Červené střevíčky zajišťují divákům prožitky estetické, a ne emocionální povahy, utvářejí pocit krásna, místo aby dojímaly, realizují strategii porozumění umění, ale ne strategii slz, a tím převracejí veškeré znaky melodramatu a spějí k wellesovskému antimelodramatu. S tím souvisí odklon od melodramatické lásky (zbanalizovaná romantická láska) a příklon k lásce romantické (opravdová, vášnivá, cit Gustava či Werthera), respektive od ve filmu odsuzovaného manželství k hudbě a baletu, od melodramatu k romantismu – zatímco melodrama nabízí nové „náboženství lásky“ a tím má působit jako společensky integrující, nikoliv rozkladná láska (proto odmítá lásku šílenou, která však byla jádrem skutečné romantické lásky, zpochybňující společenský řád a rozbíjející jeho zákony), pak romantismus naproti tomu programově odděluje lásku od pojmů štěstí, životního úspěchu erotického uspokojení, které s ní jsou tradičně spojovány. Romantická láska představuje jeden z hlavních argumentů v polemice s dostupnějším melodramatem, které přichází „shora“, je vyprojektováno architekty, naplánováno manažery a sex-kouči. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Červená knihovna se projednou obula do britských červených technicolorových střevíčků a to v nijak krátkém osudovém melodramatu (se čtyřicetiminutovým prologem!) z prostředí baletního souboru o dvou ryšavých a jednom „Mefistovi“ v neodolatelném podání Antona Walbrooka. Mezi tímto triem hoří věčný to západní spor osobní život a láska versus kariéra a ambice. Čistě papírově tedy film beznadějně předurčený k tomu, aby se (mi) ani trochu nelíbil. Ovšem papírové předpoklady ne vždy platí. Naštěstí. A tak stejně jako Real jednou za x sezón porazí proti všem předpokladům Barcu, tak i rudé baleríny navzdory výše uvedené čer(ve)né kaňce strhávají způsobem, jakým to umí pouze ty nejlepší snímky. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Hudobno-tanečný film určený pre ženy - balet, primabalerína, láska. Nebyť predzáverečnej drámy v podobe rozkolu členov baletu a záverečnej tragédie, ostalo by to v iba pri týchto troch atribútoch, ktoré zaujmú asi len nežnejšie pohlavie. Nepridáva tomu aj prepálená stopáž a a bohužiaľ pre mňa veľmi nudné baletné tréningy i vystúpenia, ktoré dej výrazne ukracovali.  Inak ale pekná farebná kamera a scénografická pompéznosť. ()

Galerie (82)

Zajímavosti (15)

  • Červené střevíčky byly uvedeny na MFF Karlovy Vary v roce 2010 s úvodem filmové střihačky Thelmy Schoonmaker (manželky Michaela Powella v závěrečné fázi jeho života), která zmínila, že Martin Scorsese má několik originálních plakátů k Červeným střevíčkům ve své ložnici před postelí a že je to první věc, kterou po probuzení vidí, taková jeho filmařská inspirace. (Rob Roy)
  • Kameraman Jack Cardiff vymyslel způsob, jak během natáčení baletu měnit rychlost (frekvenci) kamery, aby se tanečníci na vrcholu skoku téměř nepozorovaně zastavili a na okamžik jakoby se vznášeli. (DaViD´82)
  • Film výrazně překročil svůj původní rozpočet a jeho natáčení se protáhlo o devět natáčecích týdnů oproti původně plánovaným patnácti. (DaViD´82)

Reklama

Reklama