Will a Grace

Tenhle sitcom je typickým příkladem toho co je špatného na většině amerických sitcomů (s několika málo výjimkami). Zatímco by měly vtipné situace vycházet z toho, že hlavní hrdinové mají smysl pro humor nebo z toho, že se dostanou do zvláštní situace, tak zde je humor tvořen tím, že hlavní hrdinové se chovají dementně anebo dokonce dementní jsou (nesouvisí to s jejich orientací dementní jsou zde všechny postavy). Navíc vlastně ani jedna z postav není sympatická a já bych se k nim v reálném životě ani nehlásil. Dovolím si malé porovnání. Chtěli by jste se přátelit s Rachel, Phoebe nebo Joem z přátel ? Kdo by nechtěl že :-). Tady jen člověk chce, aby se postavám stalo to nejhorší. Vtipy jsou tak neskutečným způsobem předvídatelné, že s jistotou víte co která postava udělá a řekne případně co se jí za moment stane. že se někdo chová zženštile může být vtipně v jednom díle a to ještě možná. Rozhodně to nestačí na X desítek dílů. Příšerná šablonovitost se táhne všemi sitcomy. Řeknu kravinu pauza na smích, aby divák věděl. Génia, který to vymyslel je třeba kopnout do .... A ty co to stále používají stejně tak. 1* je až až a jestli uvidím ještě kousíček tohoto převratného díla bude to odpad jak vyšitý. (08.09.2011)

Osobně se u každého dílu permanentně řežu. Jde o sitcom a v tomto případě nebudu kritizovat to, že jsou gayové zobrazováni klasickým zženštilým způsobem, ale naopak pochválím, že se do toho scénáristé nebojí jít a utahují si z mylně zažitých stereotypů. Navíc, každá z postav je hodně svérázná a dohromady tvoří dokonalou čtyřku. Takoví "teplejší" Přátelé. (03.02.2011)

Tenhle sitcom mě nijak nezaujal, slabost tohoto sitcomu je očividná zvláště ve srovnání s paralelně vysílanými sitcomy na Fun, jako jsou Krok za krokem (seriál) (1991), Přátelé (seriál) (1994) nebo Dva a půl chlapa (seriál) (2003) V porovnání s nima je to opravdu podprůměr, možná je to i tím, že nejsem cílovka, ovšem to je právě u úspěšného sitcomu naprosto základní parametr. Mít co největší záběr a pobavit nebo odreagovat co největší šíří publika. Proto pro mě zůstává záhadou, jak je možné, že zrovna ničím zajímavý Will & Grace se svými 11. řadami má víc sérií, než třeba ikoničtí Přátelé nebo právě Krok za Krokem, kterým tenhle sitcom nesahá ani po kotníky. (23.10.2022)

Přestože je tento seriál méně známý než výše zmínění Přátelé tak je perfektní.Musím se přiznat,že ho znám pouze s českým dabingem a těžko tak mohu přesně komentovat hlášky,které zazněly v původním znění - jelikož češi mají velice závažný problém s překlady(např. název filmu ve kterém se vyskytuje slovo Rabbit přeloží jako kuře....atd).Vůbec nemám ráda české překlady a dabing jako takový beru jako tu nejzazší možnost sledování nějákého seriálu či filmu.Neskutečně mě tahle čtverka šašků bavila :-D. Nedokážu si vybavit díl,kdy bych nepadala smíchy :-).Podobné seriály se už netočí a když se o to tvůrci snaží tak je to jen slátanina trapáren a smějícího se amerického publika - jak jinak,když populace se rozrůstá ale hloupne a musí mu i říct kdy se má smát ,protože on sám by to nepoznal.Dnes se spíše dělá důraz na dramatičnost a čím více mystiky tím lepší to bude - omyl radila bych, aby někdo konečně sedl a vymyslel něco vtipného a originálního i když je to těžké. (13.07.2012)

"Nejdřív to jsou 'kamarádi', pak 'spolubydlící' a nakonec hrdí rodiče čínského děvčátka." Ironie, s jakou tenhle seriál komentuje svět, je úžasná. Věčně nalitá Karen a její mexická služebná jsou moje favoritky. Perfektně vyvážený humor s realitou, ohromnou nadsázkou a milou nesmyslností. Navíc výjimečně dobrý překlad i dabing: "Byla jsem sjetá jak skokanskej můstek." Geniální. K dobru seriálu taky slouží znělka. (16.01.2013)