Než skončí léto

Pocitové filmy sa hodnotia ťažko, respektíve majú vzbudzovať čisto subjektívne pocity a my by sme mali taký film zhodnotiť aj objektívne, že. Ale čert to zober, i keď som viacerým veciam v Babyteeth nerozumel, ako celok som si ho užil a opäť išlo aj o pocity z toho, s kým snímku sledujete a v akom rozpoložení a tu to vyšlo na jednotku. Obohraná téma prináša inováciu v tom, že nesledujeme postupné umieranie na nemocničnom lôžku, ani nekonečné chemoterapie, ale výsostne sa sústreďujeme na postavy v ich súkromí. Čiže veľký párt tu majú aj rodičia a kto je alergický na šušľanie Bena Mendelsohna, ten nech si radšej počká na dabing. (19.09.2020)

Teprve když jsem se ocitl se všemi na pláži...v tom úžasném bezčasí, kdy je vše tak, jak má být, dobré i zlé, nekompromisně tvrdé i lidsky soucitné, kdy všichni přijímají svůj osud, své místo v tomto příběhu, mají jen to, co jim nabízí přítomnost, teprve tam jsem si uvědomil tu ohromnou sílu tohoto krásně odvyprávěného filmu o jednom pouličním ztracenci, ve kterém je víc lásky než si on sám dokáže připustit, o rodičích, kteří ztrácejí to nejdražší a nejsmysluplnější a hlavně o jedné nadějné houslistce, která ví, že již není naděje, promlouvá s těmi, kteří již v nic nedoufají, protože nejsou živí, mění paruky, užívá každou minutu, miluje a připravuje se na cestu bez návratu. Film plný kontrastů, jak to umí jen život sám, na jedné straně smrt, na té druhé nový život, bezvýchodnost střídá smíření, zaběhlé zvyky jsou náhle a nuceně nahrazeny něčím, co nelze ignorovat, co je nutné přijmout jako součást našeho života, i když to v našem nitru vyvolá jen bolest...ale i ta může být posilující, jsme nuceni k něčemu vyššímu, k něčemu, k čemu nás obyčejný, přesto fascinující, každodenní život nedovede, nejsme-li konfrontováni s jinou realitou, než na jakou jsme zvyklí...raději už dost, krasný film. [Filmový klub Citadela] (09.09.2020)

Byla jsem rozhodnutá, že film ohodnotím jako výborný-čtyřhvězdičkový, ale na pláži se stalo cosi nezapomenutelného, silného, definitivního a to něco mě rozsekalo. Jako když roky hledáš jeden dílek pětitisícové skládačky a najednou ho máš a nalepíš na prázdné místo. Australané natočili velmi zvláštní film, který pokládám za krásný. Trochu divný, komorní, senzačně obsazený, který po zásluze oslovil mnoho diváků. Pěkné. Toby Wallace- skvělý. (30.10.2020)

Strašně pohodovej a milej film i když pomalu, ale jistě směřuje k neodvratnému závěru. Ta odlehčená atmosféra, spolu s místy typicky letní náladou vás naplní, aby vám potom připomněla, že život se opravdu nedá naplánovat. Tleskám skoro za všechny herce a hlavně za konec, který těch předchozích zhruba sto minut dokonale zakončil. Pro mě mnohem víc, než bych na začátku čekal. (04.08.2020)

Babyteeth je přesně prototypem indie festivalovky, která mi absolutně nesedí. Setkání na první pohled spořádané rodiny, která ovšem zápolí s velkou životní událostí, s volnomyšlenkářským živlem ze spodní části společnosti. To sebou nese jisté třecí plochy a naprosto nelogické a podivné chování hlavních postav. Pro mě navíc naprosto nesympatická ústřední dvojice mladých hrdinů, takže celkově docela i bolestná záležitost. Osvěžením je prostředí Austrálie a vždycky charismatický Ben Mendelsohn. (05.05.2021)