Karty na stole (S10E02)

Pošilhávání do kalet pši chatlném ošvětlení še může štát ideální šituací plo zločin. :) Mělo to být elegantní setkání se smokingy, večeří, róbami a kartami pod taktovkou poněkud výstředního syrského hostitele. Ten je během večera precizně zakudlován a protože mezi hosty je i jistý slavný detektiv, spisovatelka detektivek a policajt, vyšetřování se rozbíhá vcukuletu. A jak Poirot neochvějně kráčí po stopách vraha, odhaluje, že mrtvý zdaleka nebyl jediný účastník osudného večera s přeplněnou třináctou komnatou. Naopak, někteří ji mají tak nacpanou, že by nejen jablko nepropadlo, ale ani pecka z něj. Rozuzlení Karet na stole je kontroverzní a odvážné – uvážíme-li dobu vzniku předlohy. (09.05.2016)

Dobré dobré, parádní atmosféra a zápletka. Posezení v jedné místnosti čtyř 'mozků' a v té druhé čtyř potenciálních vrahů, vlastně skutečných a o to je to lepší. Postup při vyšetřování je také nevídaný a k tomu přibude možnost, že i mezi mozky může být vrah, škoda, že této možnosti nebylo dáno více prostoru. ... Jehla jako vražedný nástroj, prášek na spaní, unuděný bohatý brit, lovecká zbraň, sirup, pád ze schodů, očkování do Egypta, Bridge. (19.12.2012)

ZASE SI JE PŘECHCAL, ERKYLE! Nadmíru interesantní zápletka, jíž do dokonalosti chyběl jen trochu méně prostější konec! Hercule opět křehl pod pohledy mladých slečen z Devonu, zatímco jeho družka z branže slídila a tahala rozumy od aktérů karetního večera. Nanejvýš vtipné je, že v každém Poirotovi je zmínka o Egyptě (ach Luxor!), o šedých buňkách mozkových a neslušnosti masturbace na veřejnosti. Hercule, tys slídič dvakrát pomazaný! 96% (23.08.2014)

Kdo četl literární předlohu, tak musí uznat, že zfilmování tohoto příběhu chtělo určitě dost kuráže, protože o ději se rozhodně nedá říct že by byl svižný, akční nebo drastický. Prostě se stane jedna vražda a je na Herculu Poirotovi aby ji vyřešil a jak jinak než úspěšně. Ani zdaleka jsem si nemyslel, že by z toho mohl vzniknout tak dobrý film plný krásných interiérů, vtipných a ironických poznámek, šarmantní hudby a jako téměř vždy nadstandartních hereckých výkonů. Přítomnost Ariadne Oliverové alias Zoë Wanamaker je v tomto románu více než důležitá, Agatha moc dobře věděla jak tento svůj příběh dobře okořenit. A povedlo se jí to náramně, téměř každá věta, kterou paní Oliverová pronese, vzbudí úsměv nebo pozornost. Podle mě mělo toto zpracování neobyčejnou atmosféru a jak bych to řekl...snad i šmrnc. (18.02.2009)

Jeden ze silnějších dílů. Zaprvé, první účast madame Oliverové v Poirotovkách- podle mě, spolu s Viděla jsem vraždu, nejlépe využit její charakter. Zadruhé, netradiční oběť- rozuměj zcela originální- nic podobného jsme v Poirotovkách neviděli, a za třetí- využití flashbacků a celkové provázání s minulostí je zde větší než obvykle. Spokojenost. (19.01.2014)