Viděla jsem vraždu (S12E02)

No jo, Ariadne Oliverová (v podání nesnesitelné Zoe Wannabeactress) je sice nejprotivnější postavou v dějinách detektivky, takže se člověk vždycky (samozřejmě marně) těší, že obětí zločinu se stane právě ona, ale zde aspoň onemocní a je odklizena na lůžko. Poirot tak má dost prostoru a času rozjet koncert svých šedých kamarádek. Je to takové zahradní drama, s chudinkou au-pair z Československa, ovšem s ruským jménem. Stručně, je to klasika, kde jde o dědictví, ne-falešné dokumenty, malé venkovské sídlo a dušičky. A zdrcující Poirotovu kritiku anglosaské tradice Halloweenu. "V Belgii lidé na Dušičky zapalují na uctění památky zemřelých svíčky, mon ami." (18.01.2017)

Do teď si pamatuju na knižní předlohu, ve které Poirot na důchod pěstoval dýně a s vraždami nechtěl mít nic společného, přesto ho starý kamarád přesvědčil, aby s ním odjel na místo, kde se stala vražda. Stejně tak si pamatuji, že celý příběh působil pomalým, rozvláčným tempem, které odráželo fyzické možnosti Poirota důchodce, nikoliv však duševní. A tak mě velmi potěšilo, když jsem shledal, že tento příběh je tajemný, čarovný, okouzlující a hlavně vcelku drsný. Dýchala z toho dušičková párty až za humna a to nemluvím o jakýchsi podivných gordických propletencích, které z nepochopitelných důvodů nebylo na samém konci potřeba rozseknout mečem, ale malými šedými buňkami. (29.12.2014)

Poirot je pozván na klasické anglické sídlo aby vypátral vraždu malé dívky. Pozvala jej jeho stará známá Ariadne Oliver (Zoë Wanamaker), která již počtvrté provází Poirota při pátrání (od filmu Karty na stole). Úvod je skoro až hororový, další pátrání je spíše zase tradiční s hodnotícím závěrem. Nutno ale říct, že tento díl má několik opravdu strašidelných scén. Hudba: Christian Henson (17.01.2011)

Mark Gatiss je scénáristický bůh a jeho další poirotovský počin to jenom potvrzuje. Viděla jsem vraždu je dalším vybroušeným příběhem, tentokrát obohacený o hororovou atmosféru. Malá anglická vesnička, jejíž někteří obyvatelé skrývají děsivá tajemství a nebojí se vraždit ani děti. Silně znepokující snímek, kde si divák není jistý vůbec ničím. A takové detektivky mám nejraději. (06.12.2023)

Skutočne vynikajúca atmoška, krásny a temný anglický vidiek, hudba v pozadí, doslova "cintorínová" scenéria, šialené prostredie, smutná, osamelá a uzavretá záhrada, strašidelný Halloweensky večierok nič netušiacich detí, jesenné lístie, súmrak dňa, a hororové prestrihy do noci, búrky a blesky, a medzi tým všetkým bylinkový čaj, uzdravujúca sa Ariadne, a ladne vraždené deti. Vymyslel som niekoľko možností, ale presnú verziu rozuzlenia som neuhádol. Detaily som si pozrel niektoré až na druhýkrát cez archív, niektoré mi ušli, a to je vždy ten pravý Poirot, keď ma "dostane" a neprídem im na uzol, v tom je to čaro, to krásno, tie kombinácie uhádnem len čiastočne a potom ma vždy niečim prekvapia, v tom je epizóda Poirota kvalitná, keď to ostáva zatemnené až do posledného momentu. Vizuálne je to tiež veľmi dobrá epizóda, najma žltá, zelená, hnedá, béžová, oranžové tekvice a mŕtve vrany zavesené na stromoch, plus akoby tu a tam sa prenesie kamera do ríše snov, do akejsi psychedélie, ako v obrazoch od Van Gogha, ktoré padajú do jednej strany, tu a tam obrazy snímané nakrivo.... Moja mama akurát hraje na PC nejakú hru, vo vedľajšej izbe, a cinká to vždy keď trafí trojkombináciu, nejaké guličky, Poirot už skončil, ale ja stále počujem v tých cinknutiach akoby spev detí: 'Chnip chňap dráčik, chnip chňap dráčik, neber veľa už máš dosť, veď chamtivosť nie je cnosť, chnip chňap dráčik...' :)) Jedna z najlepších epizód. A pozeral som ju akurát dnes na Halloween. (02.11.2011)