Záhada na zámku Styles (S03E01)

Poučena z jiných kriminálních příběhu Hercula Poirota jsem si všímala bedlivě všech detailů. Takže mi vlastně nemělo téměř nic uniknout. Ovšem, to mi nestačilo k rozřešení celé záhady. Přitom bylo všechno tak prosté. Žádný zločin však není dokonalý. Výsledek měl ale nijak zvlášť nepřekvapil. Nicméně Poirot předvedl brilantní práci. (15.09.2012)

Ten malý Belgičan! Nejproslulejší detektiv 20. století popouští uzdu egu i šedým buňkám mozkovým a svým typicky kvapným krokem kráčí vstříc vražedným výzvám. David Suchet v životní kreaci génia obtěžkaného údělem mít vždycky pravdu. Vysoké hodnocení, kterým Poirotovy zápletky vyznamenávám, nepatří pouze tomuto prvnímu televiznímu pokusu pojmout jeho případy v celovečerním, leč stále komorním stylu, ale sérii (dnes už dobře takřka dvacetileté) jako celku. Lépe se mi při tom jeví, jaký pokrok filmy s přibývajícím časem učinily na poli vizuálního ztvárnění, neboť poslední "díly" už nabízejí promyšlené záběry a umělecké obrazové ladění. Naproti tomu dřívější počiny sázejí spíše na tradičnější, ovšem neméně poutavé vyobrazení sledu událostí před a po vraždách. Samozřejmě, struktura jednotlivých dílů je vcelku identická (dokonce tak moc, že občasné narušení této linie může působit až rušivě). Zatímco první část je jaksi seznamovací, divákovi je v tuto chvíli dovoleno operovat pouze s náznaky a falešnými stopami a Poirotův charakter je tu méně, tu více krkolomně nastrčen do víru událostí, jádro příběhů se nalezá v dějství druhém, a to samotném pátrání a objasňování vztahů a situací svázaných s případem. Nemohu s jistotou tvrdit, že se vždy přesně orientují ve všech postavách a jejich motivacích (natož - a to je moje slabina - jménech!), stejně jako přiznávám občasný zmatek, který ve mně panuje po konečném rozřešení záhad, ale výhodou těchto filmů je jejich narativní forma, tedy že v momentě, kdy snad objevíte nějakou dějovou nesrovnalost či scénaristickou skulinu, je obvykle stejně pozdě a už na tom nesejde. A tak se stává, že Hercule Poirot je někdy mnohem chytřejší, než sám divák (nebo alespoň já). Ale nemějte obavy: muž posedlý logikou i etiketou si dávno našel cestu, jak se Vám i vrahům dostat pod kůži - a nepustit. (16.04.2009)

Bezchybné představení Hercula Poirota! To je hned jiný kafe, když má Hercule k dispozici klasickou metráž namísto slabých padesáti minut. Je interesantní, že se režisér rozhodl snímek pojmout ve stylu všechno od znova, tudíž divák je zmaten skutečnostmi, že Jepp, Hercule a Hastings se vidí vlastně po druhé (tímto počinem rejža ignoruje předchozích dvanáct epizod). Zápletka je opravdu skvěle propracovaná a divák se může opravdu jen stěží dovtípit, kdo že s kým souloží a pak zabije. 90% (17.02.2013)

Dílo Agathy Christie jsem vždy milovala a u příběhů s Herculem Poirotem doufala, že jednou ze mě také bude slavný detektiv. Belgičan, jehož šedé buňky mozkové dokáží vyplodit teorie, nad kterými mi rozum zůstával stát, mě v podání Davida Suchata vždy okouzlí. Také postava Watsona, zde ztvárněná Hughem Fraserem, je velice zábavná a roztomile přihlouplá. I přes to, že se zde najde několik nevysvětleností či trhlinek (proč by vrah nechával dopis na místě a nevzal si jej s sebou?) mě tento film velice bavil. (08.01.2011)

Určitě je to jeden z nejlepších poirotovských příběhů, snad i proto, že odsud se začíná psát společné působení Poirota a Hastingse. Klape to skvěle na začátku, dokud tu Poirot není, ale jakmile dojde na vraždu a on se objevuje na scéně, je to prostě paráda. Užíváte si jeho charisma, ale i to jak se mu nakonec daří případ vyřešit. Krásně zamotané, kdy opravdu do poslední chvíle nevíte. (31.01.2015)