Záhada na zámku Styles (S03E01)

Hercule Poirot v poprvé akci a hned na výbornou. Toto filmové zpracování je jedním z mála případů, kdy je film lepší než kniha. Agatha Christie ji napsala roku 1920 a hned ji uvedla do světa autorů detektivek. První verze však byla dosti špatná, zejména závěrečnou scénu v soudní síni musela několikrát přepracovat pro značnou složitost. Hercule Poirot ztělesňovaný Davidem Suchetem je prostě božský. Jeho naivního Watsona výtečně ztvárňuje Hugh Fraser. (08.05.2009)

Poručík Hastings je jako válečný veterán pozván svým přítelem na zámek Styles, kde se po dlouhé době opět setkává s Herculem Poirotem. Na zámku totiž dojde k vraždě paní domu a Poirot, pobývající zrovna v okolí, je Hastingsem požádán, aby tuto vraždu vyšetřil. Dále se zde objevuje brzy i inspektor Japp, kterého už Poirot dříve znal, ale teď ho seznámil i s Hastingsem. Tak se tato trojice vydává řešit nebývale složitý případ. Poirot však ukázal svou genialitu, a tak poprvé společně s Hastingsem i Jappem řešil detektivní případ. Od té doby se pak spolu sešli u detektivních záhad mnohokrát. (01.06.2005)

Ten malý Belgičan! Nejproslulejší detektiv 20. století popouští uzdu egu i šedým buňkám mozkovým a svým typicky kvapným krokem kráčí vstříc vražedným výzvám. David Suchet v životní kreaci génia obtěžkaného údělem mít vždycky pravdu. Vysoké hodnocení, kterým Poirotovy zápletky vyznamenávám, nepatří pouze tomuto prvnímu televiznímu pokusu pojmout jeho případy v celovečerním, leč stále komorním stylu, ale sérii (dnes už dobře takřka dvacetileté) jako celku. Lépe se mi při tom jeví, jaký pokrok filmy s přibývajícím časem učinily na poli vizuálního ztvárnění, neboť poslední "díly" už nabízejí promyšlené záběry a umělecké obrazové ladění. Naproti tomu dřívější počiny sázejí spíše na tradičnější, ovšem neméně poutavé vyobrazení sledu událostí před a po vraždách. Samozřejmě, struktura jednotlivých dílů je vcelku identická (dokonce tak moc, že občasné narušení této linie může působit až rušivě). Zatímco první část je jaksi seznamovací, divákovi je v tuto chvíli dovoleno operovat pouze s náznaky a falešnými stopami a Poirotův charakter je tu méně, tu více krkolomně nastrčen do víru událostí, jádro příběhů se nalezá v dějství druhém, a to samotném pátrání a objasňování vztahů a situací svázaných s případem. Nemohu s jistotou tvrdit, že se vždy přesně orientují ve všech postavách a jejich motivacích (natož - a to je moje slabina - jménech!), stejně jako přiznávám občasný zmatek, který ve mně panuje po konečném rozřešení záhad, ale výhodou těchto filmů je jejich narativní forma, tedy že v momentě, kdy snad objevíte nějakou dějovou nesrovnalost či scénaristickou skulinu, je obvykle stejně pozdě a už na tom nesejde. A tak se stává, že Hercule Poirot je někdy mnohem chytřejší, než sám divák (nebo alespoň já). Ale nemějte obavy: muž posedlý logikou i etiketou si dávno našel cestu, jak se Vám i vrahům dostat pod kůži - a nepustit. (16.04.2009)

Jeden z nejpříjemnějších dílů už jen pro to, že se jedná o vůbec první vyšetřování a navíc v jiné době, než je pak v dalších dílech obvyklé - Hastings je zde ještě poručík a poprvé zjišťuje, že nějak ženám nerozumí, Poirot zase učebnicový fintil, který se předvádí, jak je nejlepší. No a na nějaký ten vtípek nakonec taky dojde, takže spokojenost. (20.02.2014)

Keď porovnám s inými Poirotovkami, tak nemôžem byť spokojný. Priamočiaro plynúci príbeh je osviežený len niekoľkými nepodstatnými odbočkami a poučovaním o metódach vyšetrovania, pričom záver je absolútne nevýrazný. Iba samotné prvé stretnutie hlavných postáv vo svojich úlohách stojí za niečo, a je zvláštne, že to nie je počiatočný diel seriálu, keď je to prvá detektívka s Poirotom. –––– Musíte k nám brzy přijít na čaj. To je správné anglické pozvání, že? Zlepšuji se. (04.10.2013)