Hercule Poirot

Předem mého komentáře se musím pochlubit a pochválit, že jsem četl všechny knihy, co tato první dáma světové literatury napsala a to včetně i těch, které napsala pod svým pseudonymem Mary Westmacott. A proč první dáma světové literatury? Odpověď je jednoduchá, jelikož po alžbětinském spisovateli Williamu Shakespearovi, kterému jsem dodnes nějak nepřišel na chuť, je to druhá nejprodávanější autorka všech dob. Ale k postavě Hercula Poirota, kterého vytvořila a který ji po čase začal silně lézt na nervy, že se ho chtěla dokonce zbavit. Stejný precedens jsme mohli vidět u neméně známého fiktivního detektiva Sherlocka Holmese, kde se ho jeho autor Arthur Conan Doyle dokonce zbavil a tím způsobil vlnu nevole v řadách fanoušků tohoto Mistra mezi detektivy, že ho po čase musel zázrakem zázraků nechat vstát z mrtvých. Tuto chybu naštěstí královna detektivek neudělala a i když ji na tomto pedantském, pro ní už otravném belgickém detektivovi štvalo snad úplně všechno, tak to kompenzovala vytvořením dalších literárních postav, z nichž nejznámější je staropanenská Slečna Marplová. V tomto seriálu ztvárnil tohoto detektiva, který pří řešení svých případů používá své šedé buňky mozkové známý anglický herec David Suchet, pro kterého to byla životní a jak sám říká i osudová role. Jednotlivé případy nebudu rozebírat, to ať se každej podívá sám a ještě lépe je si před každým případem přečíst knížku, protože se tvůrci drželi původní linie přesně jak to bylo napsáno v původní předloze a to i včetně věčně nic nechápajícího společníka kapitána Hastingse, který tomu dodal občas nějaký ten vtípek. Jinak příběhy jsou to mrazivé a mysteriózní s překrásnými lokacemi, ať už anglického Londýna nebo tajuplným britským venkovem nebo v jistých případech i zahraničních destinacích. Našeho Hercula, prostě nic nerozhodí a každou záhadu vyřeší a i když ho Agatha už neměla ráda, tak my jsme si ho zamilovali a prožívali s ním nevšední kriminální dobrodružství, ať už na televizních obrazovkách anebo za světel petrolejových lamp, když jsme si po nocích četli jeho nesmrtelné knihy, které tu budou navždy a navždy budou mít miliony obdivovatelů po celém světě. Za originální detektivní případy, které asi nebudou nikdy překonány a za skvělé televizní zpracování, které nás nenechalo řadu večerů v klidu a zpříjemňovalo nám mnoho napínavých chvilek v gauči u televizních obrazovek musím dát Poirotovských 100%. (15.06.2021)

Z těch několika dílů, co jsem viděl chápu, že si seriál našel své stoupence. Je dobový, je to stylová detektivka a má charismatického hrdinu. Nic, čím by slušný divák opovrhoval. Problém seriálu je jednak v samotné postavě, která mi prostě není sympatická, i kdyby byla sebevtipnější a sebechytřejší. Za to ale asi nemohou tvůrci seriálu nebo nedejbože sám David Suchet. Za druhé v příbězích a za to může také Agátha Christie! Na pranýř s ní! Ona totiž příhoda, kdy si detektiv shromáždí všechny postavy z okolí do jedné místnosti a tam začne propírat jejich "špinavé prádlo" je sice fajn, ale po padesáté osmé už to trochu nudí. (31.05.2011)

Nechci urazit Poirotovi fanoušky, ale podstatný je napsat sem svůj osobní názor a ten je takový, že mě tenhle seriál nebaví. Každopádně házet Poirota do odpadu by bylo vůči němu taky nefér. Přece jenom to nelze srovnávat s hrůzou typu VKVéčka, takže proto jsem se rozhodl dát 1 hvězdičku a tak to z mé strany i zůstane. (25.06.2010)

Kdo by neznal Hercula Poirota, populární to belgický ekvivalent Sherlocka Holmese. Královna detektivek Agatha Christie vtiskla každé postavě, kterou vytvořila, něco tak charakteristického, tak osobitého (a nejen kladné vlastnosti), díky čemuž si je miliony diváků a čtenářů zkrátka zamilovali a já patřím mezi ně. Detektiv Poirot je můj nejoblíbenější, a to nejen díky své povaze, ale také díky Davidu Suchetovi, který jej dokázal tak verně a dokonale převést na televizní obrazovky. Všechna čest panu Ustinovi a Finneymu, ale proti tomuto Poirotovi nemají nejmenší šanci. (01.02.2011)

Jednoznačná volba. Skláním se před Peterem Ustinovem, ale David Suchet je ten "pravý" Poirot. Některé slabší díly jsou postaveny vyloženě na něm. Přiměřeně tupý Japp a Hastings (občas otravní) a nenápadně půvabná slečna Lemonová. A naprosto bezchybný výběr exteriérů a interiérů. Nechápu, kde se v Anglii vzalo tolik funkcionalistických domů. (11.11.2008)