Vojna a mír I: Andrej Bolkonskij

Prvá časť Bondarčukovej „Vojny a mieru“; má veľkolepý pohľad. V každom zábere bol značný rozpočet obrazu využitý na výbornú. Dokonca aj tie najstručnejšie a najnenápadnejšie sekvencie sú nádherne zdobené honosnými dekoráciami a kostýmami do takej miery, že záplava farieb a kreativity je takmer ohromujúca. Ale Bondarčuk očividne má malé využitie pre precíznu kinematografickú kompozíciu a často natáča zábery výlučne z rukčnej kamery, čo je vzhľadom na objemnosť obrazu nie je dobré. V niektorých ohľadoch je neočakávané použitie tohto štýlu natáčania rušivé a občas nedbalé, ale tiež dodáva príbehu jedinečnú dravosť. Počas prvej krvavej bitky režisér konečne roztiahne svoje kreatívne krídla a Bondarčukov veľkolepý filmový záber je ohromujúci, keď tisíce vojakov odvážne padnú v úchvatnom konflikte uprostred krvi a dymu, otvoreného boja. Počas týchto sekvencií sa film vo všeobecnosti vyhýba tomu, aby trávil priveľa času jednou postavou a režisér sa evidentne najviac zaujíma o to, aby ponúkol „božie oko“. Pohľad na udalosti, a nie z perspektívy vojnových bezvýznamných pešiakov. Pomocou tejto metódy, je Bondarčuk schopný udržať "rozľahlý" tón jeho zdrojového materiálu, aj keď takíto pohľad prichádza na úkor akejkoľvek intimity, ktorú sme mohli mať s postavami príbehu. 7,5/10 (16.12.2023)

Vlastenectví, atmosféričnost (ve smyslu prolínání vzduchu a vody, vidění a oparu,...), spousta panoramování na ruskou krajinu, ve kterém dochází ke konfrontaci času fikce a techniky jejího tvoření - pohledy z jedoucího vlaku nebo letícího letadla ukazují radikálně jinou "Matku Rus" než mohli znát její obyvatelé za Napolenských válek. Díl první také trpí přemírou vnitřních monologů (většinou zbytečných), hlasů vypravěče (románu) a implicitního autora (filmu), a jednoho stromu, které tvoří zbytnělou síť neustálých mimoobrazových komentářů. Vše ponořeno do tekutosti deště, mlhy, kouře na bitevním poli. Přes všechny výhrady více než uspokojivé převedení Tolstého románu na plátno (i pro někoho kdo má sklon ho považovat za nejkomplexnější a dost možná i nejlepší román vůbec). (31.05.2010)

Některé staré filmy jsou tak neopakovatelné a výborné, že vás baví i dnes a jste si jisti, že je další zpracování nemůžou trumfnout. To ale není případ Bondarčukovy Vojny a míru... Nečetla jsem Tolstého román, ale viděla jsem nejnovější zpracování BBC, ze kterého jsem byla nadšená. Proto jsem se rozhodla podívat na tuto slavnější verzi. A nebyl to moc dobrý nápad. Ano, tato verze je skutečně ruská. Na to se zde i na profilu bristko-ameriské verze mnozí uživatelé neustále odvolávají. Je ruská v tom smyslu, že se zde zcela nepokrytě ubližuje zvířatům (krkolomné pády koňů na bitevních polích), obraz remastrované DVD verze má prapodivný rozměr a neustále bliká a domy, v nichž se postavy pohybují, vypadají jako kulisy. Příběh je vyprávěn tak, že divák není bez dřívějšího seznámení s románem schopen pochopit ani základní vztahy mezi postavami, popřípadě kvůli vynechání dějových linek není schopen posoudit, která postava je v právu, pokud mezi nimi dojde ke střetu (trojúhelník Bezuchov, Kuraginová, Dolochov). Chybí jakékoli časové a místní zakotvení, např. letopočty, či název místa, kam jsme se přenesli. Mnohými opěvované dlouhé bitvy vypadají tak, že vojáci někam pochodují a mezi nimi to na polích vybuchuje a to je celé. Nejsou vidět skoro žádná zranění, vůbec žádná krev, ani při přímém zásahu kulkou. Ano, nic nebylo vytvořené počítačem, protože počítače tenkrát ještě neexistovaly. Bondarčuk měl ale tu obrovskou výhodu, že měl k dispozici celou ruskou armádu, a přesto nedokázal v bitevních scénách vybudovat žádný vývoj situace, žádné napětí, ani poetiku, jen ubližoval koňům. Herectví je v mnohých případech prapodivné, prapodivnější je však jejich líčení (např. modré oční stíny i u mužských postav) a nejstrašnější složkou filmu je hudba, která je neskutečně se nehodící a skoro ve všech scénách ruší a otravuje. Proto 1*. Hlavně, že tu mají rusofilní uživatelé svoji vpravdě ruskou verzi... (17.02.2016)

Vojna a mier: Andrej Bolkonskij nám predstavuje akademicky nakrútený príbeh, kde je všetko tak dokonalé, až to nemusíte ustáť. Výprava je skutočne mohutná, vojnové pasáže monumentálne, ale akosi tomu chýba život. Že ide o adaptáciu knižného veľdiela nám dávajú poznať najmä vnútorné monológy. Tá prostredná časť venujúca sa "bitke troch císarov" ma skutočne bavila, problém celého tohto filmu ale vidím skôr v tom, že som si nedokázal k žiadnej postave vytvoriť akýkoľvek, či už pozitívny, alebo negatívny vzťah a tak prechod k akčnejšej časti som ivítal všetkými desiatimi. Nepopieram, že na veľkom plátne by som bol omnoho viac očarený a štyri hviezdy by boli samozrejmosťou. 70% (13.10.2019)

První část filmového románu je spíš vojna než mír. Fiasko bitvy u Slavkova a nebe, tak vysoké nebe, že je těžké věřit, že jsme si toho nikdy dřív nevšimli. Děj se točí ponejvíce kolem Andreje Bolkonského a jeho rodiny, moudré sestry Marji, (ne)milované manželky Lízy, "pruského krále" knížete Nikolaje, jeho přítele Pierra Bezuchova, který se po smrti svého otce stane hrabětem a letmého seznámení s mladinkou Natašou Rostovou. Vojna a mír je můj oblíbený film a navíc je to zfilmování jedné z mých nejoblíbenějších knih, přesto se budu snažit v dalším hodnocení být strohá a střízlivá, abych nevypotřebovala všechny superlativy, co jich jen znám. Kníže Andrej Bolkonský je dokonalý muž. Vzdělaný, statečný, charakterní, laskavý a krásný (podotýkám, že jako velmi pohledného ho popisuje Tolstoj, to nemůže nikdo přičítat mému přesvědčení, že jeho představitel byl jeden z nejpohlednějších mužů 20. a 21. století). Bitva u Slavkova je působivá, už jen to množství pochodujících komparzistů a pak pohled do toho vysokého nebe... Působivá je i scéna souboje, okouzlující bezradnost hraběte Bezuchova a ambivalentní pocity při pohledu na Dolochova (přiznávám, že přes lítost se přikláním spíš k tomu, že to byl hajzl a ta lítost patří jeho rodině). Ve vztahu k postavě hraběte Bezuchova považuji za nutné říct, že v tomto punktu se pan režisér nepřecenil. Lepšího Bezuchova si neumím představit. Laskavý, zmatený, vyrovnaný, bezradný, toužící po změně a najít pro svůj život nějaký směr, takový méďa s vlídným, klidným pohledem. Mladý hrabě Rostov je přesně takový floutek jako v knize. Člověk ho sice chápe a rozumí mu, ale žádné velké nadšení nebudí, stejně jako krásná Helén, hraběnka Bezuchová, která mně osobně připadala taková přestárlá. On je taky fakt, že ji hrála žena (mimochodem, opravdu manželka režiséra a představitele hraběte Bezuchova) o nejméně deset let starší, než měla podle knihy být. Ostatně, všichni herci, snad kromě Péti Rostova, jsou o 10-15 let starší, než jejich postavy, ale čert to vzal. (09.10.2010)