Vojna a mír I: Andrej Bolkonskij

Snímku nemožno uprieť veľkoleposť, dokonca by som povedal megalomanstvo, niekedy aj zbytočné, ale nemôžem sa ubrániť tomu, že sa na tak dlhosiahlu stopáž toho udialo akosi málo. A to je pritom iba prvý film z celkovej tetralógie - neskutočné plytvanie filmárskeho materiálu. Hlavne interiérové scény a všemožné konverzácié sú spracované nudne, aj keď nie príliš zdĺhavo. Tiež tomu nepomáha záplava postáv a mien, v ktorých som sa len ťažko orientoval. Film preto pre mňa prakticky začína, až sa o slovo prihlásia davové scény v exteriéri a neskôr samotné vojnové scény, ktoré aj po rokoch budia dojem veľkoleposti a grandióznosti. Vytknúť sú im možné iba drobnosti, napriek tomu nestačia na plnohodnotný filmový zážitok. (07.01.2017)

Ruská nátura ve filmovém hávu. Pompézní, bodrá, teatrální, hlučná, výbušná, nepředvídatelná a tak vůbec. Osobně za největší přednost první části považuji fakt, že i přes prapodivně pojaté (a nudné) výjevy z různých banketů šlechty a násilných přechodů mezi jednotlivámi scénami, mě to bavilo. Byť nepopírám, že především díky mnohdy dechberoucí výpravě, kameře (všechny ty podhledy, průlety, scény z vlastního pohledu - lahůdka) a všudypřítomného velikášství. Přesto doufám, že je to spíše takový prolog, který Bondarčuk teprve rozvede v tu "pravou" Vojnu a mír. Druhá polovina s bitvou "tří císařů" či zimním soubojem tento příslib dává. A ne zrovna malý. PS: Tak se mi to nakonec i potvrdilo, opravdu je to každým dílem lepší a lepší, byť vždy s nějakým tím ale. (28.09.2008)

"Milost boží k nám projevila se v tom, že nechal stvoření svého nedokončeného a povolal nás k němu jako dělníky, spolupracovníky, spolutvůrce, ponechávaje nám možnost účasti v něm; a není snad opovážlivé domýšleti se, že s přáním a touhou, abychom jí užili. // Kdo zná sílu kola tanečného, bydlí v Bohu, neboť ví, jak láska usmrcuje." (Džaláleddín Balchí Rúmí) (13.02.2019)

Některé staré filmy jsou tak neopakovatelné a výborné, že vás baví i dnes a jste si jisti, že je další zpracování nemůžou trumfnout. To ale není případ Bondarčukovy Vojny a míru... Nečetla jsem Tolstého román, ale viděla jsem nejnovější zpracování BBC, ze kterého jsem byla nadšená. Proto jsem se rozhodla podívat na tuto slavnější verzi. A nebyl to moc dobrý nápad. Ano, tato verze je skutečně ruská. Na to se zde i na profilu bristko-ameriské verze mnozí uživatelé neustále odvolávají. Je ruská v tom smyslu, že se zde zcela nepokrytě ubližuje zvířatům (krkolomné pády koňů na bitevních polích), obraz remastrované DVD verze má prapodivný rozměr a neustále bliká a domy, v nichž se postavy pohybují, vypadají jako kulisy. Příběh je vyprávěn tak, že divák není bez dřívějšího seznámení s románem schopen pochopit ani základní vztahy mezi postavami, popřípadě kvůli vynechání dějových linek není schopen posoudit, která postava je v právu, pokud mezi nimi dojde ke střetu (trojúhelník Bezuchov, Kuraginová, Dolochov). Chybí jakékoli časové a místní zakotvení, např. letopočty, či název místa, kam jsme se přenesli. Mnohými opěvované dlouhé bitvy vypadají tak, že vojáci někam pochodují a mezi nimi to na polích vybuchuje a to je celé. Nejsou vidět skoro žádná zranění, vůbec žádná krev, ani při přímém zásahu kulkou. Ano, nic nebylo vytvořené počítačem, protože počítače tenkrát ještě neexistovaly. Bondarčuk měl ale tu obrovskou výhodu, že měl k dispozici celou ruskou armádu, a přesto nedokázal v bitevních scénách vybudovat žádný vývoj situace, žádné napětí, ani poetiku, jen ubližoval koňům. Herectví je v mnohých případech prapodivné, prapodivnější je však jejich líčení (např. modré oční stíny i u mužských postav) a nejstrašnější složkou filmu je hudba, která je neskutečně se nehodící a skoro ve všech scénách ruší a otravuje. Proto 1*. Hlavně, že tu mají rusofilní uživatelé svoji vpravdě ruskou verzi... (17.02.2016)

Dosť veľký zážitok, žiadny ľahký relax. Pravda o vojne a o živote. Sfilmovaná genialita Leva Nikolajeviča Tolstého pohľadom Sergeja Bondarčuka. Nemôžem mu poprieť snahu o čo najvernejšie stvárnenie predlohy, ale Tolstého "románový svet" s hlbokým poznaním psychiky človeka sa dokonale sfilmovať asi nedá! V každom prípade sa o to Bondarčuk pokúsil. Niekedy sa mu to podarilo úchvatne, niekedy prapodivne. Bojové scény mi vyrazili dych a prekvapila ma aj kamera, najmä jej pohľady z vtáčej perspektívy. Pôsobivé! Keď si uvedomím, že to bolo natočené v rokoch 1965-67 v ZSSR, tak chápem, že Rusi to museli urobiť tak veľmi výpravne a takmer megalomansky, veď - "ako si vôbec mohli Američania dovoliť natočiť toto slávne ruské dielo?!" (v roku 1956) Mimochodom, to americké sa mi páči viac. (21.01.2009)