Jmenuju se Dolemite

Bylo hezké vidět na plátně opět Eddie Murphyho a v docela vážnější roli než jak jsem zvyklá. O Rudy Ray Moorovi jsem nikdy neslyšela, takže tohle pro mě byla premiéra. Musím ale říct, že jako člověk mi byl velmi sympatický. Byť už překročil tu pomyslnou věkovou hranici na získání úspěchu, nevzdával se a šel do toho. Obrovská poklona, že se mu to nakonec i podařilo. Je to ale docela dlouhé a má to hodne pomalý rozjezd. Eddie, i když ho mám ráda, tak nedokázal udržet mojí pozornost po celou dobu filmu. Je to takový průměrný životopisný film, který už asi nikdy znovu neuvidím, ani nemám tu potřebu na to znovu koukat. Vidět jednou a stačilo. (11.03.2020)

Někdo si tu v recenzích stěžoval na klišé, a jistě, hrubé obrysy zápletky jsou klišé, tedy: skupina loozerů  spojením svých sil a silou přátelství dokáží udělat něco, co má úspěch. ALE, tady dle mého klišé končí, protože celý zbytek filmu jim plive do pomyslného ksichtu. Jakýpak společenský neduh je divákům neustále připomínán, kdykoliv se dívají na dobový film o Afroameričanech? Ano, správně, rasismus. Tento film to naopak neměl za potřebí a když se hlavní hrdina pokusil k rasismu dostat, tak ho s tím postavy bílé pleti posly do jistých mezí a udělaly pro něj něco dobrého. Nebo třeba na konci filmu, kdy se hlavní hrdina baví s mladým talentovaných chlapcem a diváci (nebo aspoň já) vyloženě čekají, že se ho zeptá na jméno a chlapec odpoví třeba "Snoop dog", "2Pac" nebo "Eminem" (s tím posledním si samozřejmě dělám srandu a chci tím dokázat, že rapu absolutně nerozumím). A i kdyby tam nějaké klišé byly, tak jsem si jich absolutně nevšiml, protože jsem se na film dokázal perfektně naladit, celou dobu jsem se řechtal jak kůň a oproti jiným životopisným filmům, jako je třeba stupidní Bohemian rhapsody, jsem ani neřešil, jestli je něco historicky nepřesné. Prostě byla to sranda podle pravdy a víc bych za tím nehledal. A navíc, mám rád filmy o natáčení filmů, a obzvláště, pokud jsou to komedie (tedy ty filmy samotné, ne ty filmy, které filmařské postavy v těch filmech natáčí). Příběhem bych Jmenuju se Dolemite přirovnal k Edu Woodovi, ale s tím, že tu vidíme úspěch, není to depresivní a má to skvělý happy-end, po kterém vám zůstane úsměv na tváři docela dlouho (stopky jsem bohužel nespouštěl). Navíc extra-barevný obraz (nenarážím na nic rasistického, ale ten film opravdu hýří barvami, a to hlavně z teplé části barevného spektra) podtržený "smooth" sedmdesátkovou černošskou hudbou dokáže vyvolat snad jen pozitivní emoce. Za mě jeden z nejlepších filmů roku 2019 (doteď na tento rok nostalgicky vzpomínám, protože jsem chodil do kina na opravdové pecky) a mrzí mě tak nízké hodnocení od ostatních uživatelů. (06.05.2022)

Nejak sa nám roztrhlo vrece s filmami, čo slúžia ako backstage k filmom z dôb dávno minulých. Čo môžeme vidieť tu? Ambiciózneho čáva, čo sa nevzdal, začiatky standupu v Amerike, veľa ľudí pohlcujúcich svetlo a Eddieho, ktorý mi prvu polku filmu neskutočne liezol na nervy. Nebolo to zlé, niečo sa človek dozvie, ale druhý krát by som si to dobrovolne nedal. 2 z 5 (13.11.2019)

Životopisný film o jednom černochovi, ktorý si myslel, že je vtipný. Nakoniec sa síce presadil, ale mne teda vtipný ani na chvíľu nepripadal. Hlavným plusom tohto filmu je to, že Eddie Murphy nerobí žiadne nechutné blbosti, ale na druhej strane ma nonstop nudil. Objaví sa tu kopa černošských hviezd, čo snáď niekoho poteší. Mňa ale nikto z nich nebavil a to ani Wesley Snipes. Behom celého filmu ma pobavila len scéna jak tá banda nevtipných černochov sleduje v kine skvelú komédiu Front Page a nechápe, čo je na nej smiešne. Ja zase nechápem, čo je smiešne na ich humore. Holt je to asi vec rasy a tento film je orientovaný na milovníkov černošského humoru. Netflix zase na filmovom poli sklamal. 4/10. (26.10.2019)

Ono je to objektívne asi na tri. Aj z dôvodu, že Eddie Murphy, nech sa snaží akokoľvek chce, vždy z neho cítiť Eddieho Muprhyho. A v životopisnom filme o inej černošskej komickej hviezde to vadí trochu viac ako napríklad v nejakom Mr. Church. Rozpísané to bolo tiež miestami kŕčovite a celkovo to pôsobilo priemerne. ALE! Stanko mal nápad, ktorý sa ukázal ako skvelý. Pozrel som si pár sekvení z originálneho filmu Dolemite a až vtedy to začala byť tá správna absurdná zábava a človek až vtedy začne tú debilnú naivitu vnímať úplne opačne. Navyše tu máme až prekvapivo veľa zvučných hereckých mien. Takže... Asi len toľko. Byť to ľudský príbeh síce veľkolepý a určite pozornosti zaslúžený (Neúspešný spevák, čo sa cez vulgárny stand-up dostal k vulgárnej speváckej kariére, zarobil neskutočne veľa prachov a povedal si, že je mu málo, že chce natočiť filmový akčný nahláškovaný trhák, že tam nadrbe VŠETKO cez špionáž, výbuchy, boobs, strielanie, dokonca kung-fu! Nikto mu to nechce premietať, lebo je to proste piece of shit. Ale keď sa mu to podarí, na jeho vlastné prekvapenie sa na tom všetci smejú... Takto nejak tuším vznikol aj penicilín, nie? A ako som si googlil, tak tento film nemá vôbec ďaleko od true story). To nevymyslíš, to zvládne len život :-) (27.02.2020)