Hellraiser II: Svázaný s peklem

Druhé pokračovanie horroru "Hellraiser" plynule nadväzuje na svojho predchodcu. Začína presne tam, kde prvý diel skončil. Kirstie sa po desivých udalostiach, ktoré sa odohrali v dome jej otca, ocitne hospitalizovaná na oddelení psychiatrie. V opatera doktora Channarda. Ten sa však ukáže ako tajný vyznavač okultizmu. Za pomoci svojich nehumánnych experimentov sa mu podarí oživiť zákernú Júliu a otvoriť brány Pekla. Tak na scénu znova nastupuje Pinhead a Cenobiti, aby zjednali poriadok. Títo krutí démoni majú na to svoje overené metódy: bolesť, muky, utrpenie, beznádej, šialenstvo... Je to pokračovanie, ktoré v ničom nezaostáva za takmer dokonalým úvodným filmom. ***** (03.11.2011)

Tajemná kostka opět ožívá a s ní i nejbizarnější představy. Přítomnost Cliva Barkera je tu silně cítit, což se silně projevuje na výtvarné stránce děje. Jednička za dvojkou příliš nezaostává, ačkoli se v příběhu dají najít jeho slabší stránky (hlavně překombinovaný konec). Nečekejte žádné lekací momenty, protože se jich tu nachází opravdu minimum. Na atmosféře to ale nic neubírá. Zbytnělá fantazie rozvětvená do kořínků (některé momenty připomínají obrazy MC. Eshera), výpravné kulisy, nekonečně moc krve a pompézní Pinhead. To jsou asi největší devíza tohoto hororu. (08.10.2003)

Výborné nadviazanie dejovej línie, teraz ale s lepším scenárom! Príbeh je skvelý, vízia pekla výborná, takisto herci hrajú svoje úlohy veľmi presvedčivo. Hellbound si berie všetko z jednotky, v plnej miere to využíva a rozvíja svoj potenciál. Vizuálna stránka opäť zvládnutá na 100%! Réžiu už síce nerobil C.Barker, ale to vôbec nebolo na škodu. Hudba výborná pekelne pompézna! Je to skovst! (25.10.2007)

Nejdřív se jen prakticky zkopíruje kostra příběhu Barkerova Hellraisera, načež se pak v druhé polovině začnete nudou ztrácet v katakombách inferna s poletujícím Sazínkem vybaveným švankmajerovskými chapadly (Dr.Channard). Dodíval jsem se pouze kvůli patřičně temné hudbě C.Younga a odmaskování Pinheadova krvavého kvarteta a jsem přesvědčen, aniž bych chtěl malovat Leviathana na zeď, že kvalita dalších dílů o pekelné Rubikově kostce bude mít už jen sestupnou tendenci. Snad možná s výjimkou osmičky, kde prý vystupuje nový Cenobit Dorota Máchalová se zabodanými husími brky v hlavě.. (08.12.2009)

Stačí jen pár kapek životodárné tekutiny na zkrvavené matraci a peklo může opět otevřít svou náruč. Tentokrát se místo Franka vrací do našeho světa jeho milenka Julie, ta vypočítavá děvka z předchozího dílu. A díky šílenému psychiatrovi Channardovi nám je odhalený svět uvnitř Lemarchandovy kostky: rozsáhlý labyrint plný hrůzy, bolesti a samozřejmě krvežíznivých Cenobitů... Aby bylo jasno, dvojka je posledním zářezem v sérii, která se ještě drží Barkerem načatého konceptu a hodně temné atmosféry. Neúprosný čas se tu podepsal především na některých efektech, jenže všechno ostatní, ať už skvělé masky nebo Youngova hudba, hezky dozrálo a tvoří výjimečný, fantastický horor. A těch pár matoucích nesmyslů (vyhořelý dům z jedničky opět stojí a ona matrace je plameny nedotčena) jsou pouhým detailem. (04.07.2011)