Hellraiser II: Svázaný s peklem

První polovina je solidní a v bizarnosti jde možná dále, než díl první. Scéna, když doktor líbá Julii bez kůže mne odrovnala v tom dobrém slova smyslu. S příchodem Cenobitů se ale z filmu stává ULTIMÁTNÍ blbost. Na tyto postavy a vůbec takhle ujetý námět je prostě potřeba Clivea Barkera, nikdo jiný to asi nedokáže podat bez trapnosti. Jakmile se hrdinové dostanou do pekla, veškerá tísnivá atmosféra mizí a dostavuje se dokonce humor, v podání šíleného létajícího chirurga, který hláškuje o stošest. Navíc ta nešťastná degradace Cenobitů na pouhé bývalé lidi mne opravdu zklamala. Nuda to sice není, ale rozhodně to nevidím jako důstojného nástupce geniální jedničky. Bojím se dalších sequelů, opravdu se moc bojím. 50% (24.11.2007)

Jednička je prostě nepřekonatelná (a Barker dobře věděl, co dělá), i když nutno říci, že tohle surreálné peklo má něco do sebe. Bohužel se právě v něm někam vytratila atmosféra. Zbytek jde v běžných stopách béčkových dvojek, takže spousta krve, řetězů, ale polovina hrůzy. Ale proti přeplácanému třetímu dílu jde ještě pořád o dobrý film. (30.05.2011)

V druhém Hellraiserovi přibylo zajímavých speciálních efektů, úžasných masek a zajímavých pekelných panoramat. Vizuální stránka je asi tím nejlepším co film nabízí. Marný není ani příběh, který vcelku minimalistickou zápletku z předešlého filmu odehrávající se převážně na zápraží pekla rozšiřuje a přenáší jí až do pekla samotného. Tvůrci se tedy nezastavili na místě, ale rozhodli se jít dál. Dá se říct, že úspěšně. Bohužel není film tak napínavý jako ten první a to je přeci jen to o co by mělo v hororech jít. (24.03.2010)

Sadističtější a o hodně krvavější. Je zde vidět rozdíl oproti Hellraiserovi. Trochu chybí absence příběhu. Sice zde je, a s docela nápaditým tématem šíleného doktora a jeho pokusech, ale celkově nevyzní tolik silně. Místy mi přišel jakoby neucelený a trochu zmatený. Oproti úvodnímu dílu dávám slabší čtyři hvězdičky. Hlavně díky slabšímu scénáři a místy laciným, béčkovým dialogům. Hellraisera bych totiž ke kategorii B-žánru nezařadila. Rozhodně ne alespoň první díl. Bohužel toto pokračování Hellbound má k béčku docela slušně vykročeno. Vizuální stránka oproti jedničce mírně pokulhává, což se projevilo zvláště ve výtvarném pojetí Hellworldu, jehož interiéry na mně (naštěstí jen) občas působily spíše jako kulisy, v provedení malých pijavic, které trikově vypadaly jako na úrovni fantasy filmů z padesátých let a díky tomu bylo jejich vzezření spíše k pobavení, než aby vzbuzovalo hrůzu nebo odpor. Možná, kdyby se tohoto dílu opět chopil Clive Barker, dopadlo by to jinak. Možná na tom všem má podíl i český dabing. Pinheadovi v originálním znění se nic nevyrovná. Ale na druhou stranu, po celém mém výčtu kritik, i přesto nemohu hodnotit třemi. Je zde Doug Bradley alias Pinhead, fantastická hudba Christophera Younga, odporní a zároveň fascinující Cenobité a jejich originální masky, magický význam Lemarchandovy kostky, neboli Lamentové konfigurace, v jejímž světě se neustále prolíná rozkoš, chtíč a bolest, a celková atmosféra tohoto snímku, které dokáže, sice s obtížemi, ale přece, zachránit to vše méně či více záporné, co jsem vyjmenovala, a co mohlo být mnohem lepší. Takže jednoduše shrnuto - jako pokračování slabší čtyři, jako samostatný díl rozhodně plné čtyři. "And your suffering will be legendary even in Hell..." (01.12.2009)

Jiné, než jednička, překvapivě pořád dobré. Možná protože jsou zachováni skoro všichni herci z jedničky a příběh na ní nepřímo navazuje, takže hodně z původní atmosféry se přeneslo i do dvojky. Peklo se sice liší od mých představ, ale pojaté je zábavně a zajímavě, bohužel ne moc děsivě. Odhalí se také původ cenobitů, jenom se mi moc nelíbil druhý záporák v podobě plachtícího doktora s hadicí na hlavě. Ovšem má tam pár vtipných replik. (07.10.2009)