Červený drak

Červený drak dojíždí především na tom, že Ratnerova režie je, co se atmosféry týče, totálně prázdná (kdyby uprostřed filmu najednou vskočil do obrazu Jackie Chan, vůbec by to nenarušilo atmosféru filmu). Vynikající herci se navíc utápí ve slabě načrtnutých postavách, ve kterých ani nemají co předvést (tohle je snad jediný film, kde je Norton nevýrazný). Ralph Fiennes je ovšem vynikající a vůbec celá ta linie, sledující jeho "vztah" se slepou, je zajímavá. Prostě čistý televizní thriller "jednou a dost", který má tu smůlu, že má ambiciózní předlohu, výrazné obsazení a dva silné předchůdce... (02.12.2005)

Režisérovi Brettu Ratnerovi tento žánr až tak moc nesedí. Může být rád, že se podařilo přemluvit Hopkinse, Nortona a Fiennese, ale ani oni nebyli dokonale přesvědčiví. Po dokonalé úvodní scéně, už ve filmu překvapí snad jen ukousnutý jazyk. Film nemusel za každou cenu šokovat. Stačilo, aby se zapracovalo více na scénáři a angažoval se režisér mající s podobným žánrem zkušenosti. Ani jedno se nestalo a výsledkem je celkem rutině natočený a snadno zaměnitelný thriller. (02.12.2010)

Úplně jiné než Mlčení jehňátek, ale přesto mimořádně působivé. Zatímco první díl série byl naprosto postaven na postavě Hannibala Lectera, tady dostává Hopkins poměrně malý prostor. Možná že časově o nic menší, zato charakterově určitě. Místo vyrovnaného profesora s dobrým vkusem a mimořádným přehledem ve všech oblastech, tak dostáváme v mladí zneužívaného muže podrobeného ďáblu. A toho Fiennes zvládl tak bravurně, že skoro na Lectera i zapomenete. Škoda jenom, že se film víc nezaměřil na to, jak se podařilo mladému policistovi Lectera dopadnout. Osobně by mě to zajímalo přece jen o něco víc. (Mimochodem, William Blake je génius!) (02.12.2007)

Príjemné nostalgické zaspomínanie si na 'The Silence of the Lambs' (stolička, sklenené sklo, spoločné pátranie), od ktorých sa Ridley tak neslávne odklonil. Pátranie a honba za "škriatkom" je perfektne nenudivo vykonštruovaná, zvraty v deji (s Hoffmanom a záver) ma tiež milo prekvapili. Brett ukázal, že sa vie chopiť aj serióznejšieho filmu a spracovať ho na úrovni. 80%. (04.03.2007)

Jedna kniha, dvě takřka shodné adaptace i stopáže a přesto tolik rozdílné zážitky. Mannova verze má na své straně Williama Petersena, Joan Allen a mnohem (ale mnohem) lépe zvládnutou scénu s tygrem. "Klasický Mann" je z toho ovšem cítit snad jen ve scénách mlčenlivých pohledů na deštivé noční město a v momentech kdy dění podbarvují padnoucí písničkové songy. Celé to brzdí zbytečná utahanost se spoustou scén, které měly skončit na podlaze střižny a nulové napětí. Ratnerova verze má zase hollywoodské parametry. Takže o něco (ne o moc) lepší tempo, pohlednou výpravu, jakés takés náznaky napětí, úvodní scénu a výborné obsazení naprosto všech rolí krom těch zmiňovaných výše. Oba počiny to tedy dotáhly do ranku "dobrý film", ale ani o píď dál. PS: Komentář je zkopírovaný záměrně. (16.02.2004)