Obyčejní lidé

Překvapivě silné a působivé drama o vnitřní rekonvalescenci jedné rodiny. Nevím, jestli to je přímo na Oscary, nicméně Obyčejní lidé splňují veškeré mé představy o kvalitním psychologickém dramatu. Navíc v rámci toho, že se jedná o Redfordovu režijní prvotinu, je film bravurně zvládnutý po všech jeho stránkách. 8/10 (26.11.2013)

85%. Excelentní konstrukce rozkladu rodinných, společenských i individuálních vztahů po emocionálně silně traumatické události, která se vyprávěním nesnaží být ničím víc, než obyčejnou povídkou o obyčejných lidech, avšak v jádru působivého scénáře skrývá silný psychologický rozbor tabuizovaných vzorců, o kterých se nikdy nemluví, natož aby se prožívaly; a ono to funguje. Empatie čiší ze všech stran, ze všech scén i postav, perfektní výkony zde podávají herci v čele se skvělým Donaldem Sutherlandem, kterého jsem potud z nepochopitelných důvodů spíše přehlížel; myslím, že po Ordinary People měřítka upravím. Kontextové vnímání rozmanitých vzorců chování tří hlavních postav, jejich motivace a proměny vzájemných pocitů, zavánějící zdánlivým pocitem nutnosti držet se stereotypních paradigmat, do sebe zapadají, jako by jejich vývoj psal sám život; zoufalství navazující na minulé události a gradace iluzorního pocitu viny na vás jako diváka dopadá jako rosa na trávník; překvapivost některých momentů, stejně jako reakce postav na ně berou dech. Aby také ne, Alvin Sargent své nesporné scenáristické kvality prokázal už sedm let zpátky v Paper Moon a zde, ve vrcholné formě, předal "zelenáči" Robertu Redfordovi žezlo, které se zdálo býti obrovským soustem, leč ten jej zvládl s talentem sobě vlastním a vznikl z toho pro mě osobně zatím jeden z nejlepších režisérských debutů vůbec a zásadní snímek s překvapivě osvobozujícím závěrem, jehož psychologické dopady by měly být otevřeny všem. Špičková záležitost. (31.12.2014)

Už poněkud starší film, ale scénáristicky velmi povedený. Škoda jen, že ten příběhový potenciál není víc využitý. Vše se tak točí kolem jednoho kluka, který má v hlavě zmatek ohledně smrti svého bráchy a vztahu se svou matkou. O něco zajímavější mi však přišel vztah tatínka s maminkou. Mohlo se to lépe prolínat, aby dostaly prostor obě linie. Film je to nepochybně dobrý, navíc s netypickým koncem, ale mohl být ještě o třídu lepší. To mi nikdo nevymluví. 75% (25.12.2013)

,,ĽUDÍ BY SI NEMAL OBDIVOVAŤ. RISKUJEŠ, ŽE ŤA SKLAMÚ." __ Tak tento film dokázal v oscarovom súboji poraziť dve čiernobiele legendy, filmy radiace sa medzi najlepšie počiny kinematografie - ,,Zúriaceho býka" a ,,Slonieho muža"? Je to obyčajný film a okrem toho je v mnohých smeroch nehorázne nudný. Nemá prakticky žiaden poriadny dej a keď som si po hodine začal vravieť, že už by mohol byť koniec, všetko ešte bolo len vo svojej polovici. Je to uslzené, sentimentálne, patetické, bez poriadneho vyvrcholenia, pritom sa len stačí vyplakať, vyobýmať, vypustiť trochu pary, potľapkať po pleci a zase je všetko v poriadku. Na toto je treba dve hodiny? Jediné čo tu uznávam je, že scenár vyplavuje pozadie tejto ,,tragédie" postupne, čiže divák hneď nevie, čo sa rieši. No napr. Timothy Hutton povie, že neverí v Boha, pritom sa mu scenárista nebojí vložiť do úst vetu: ,,Ach Bože, ja by som tak rád..." a Judd Hirsch ako psychológ je so svojimi radami až neuveriteľne všeobecný (Sny ťa môžu desiť...). Okrem toho nerozumiem ako mohol Timothy Hutton dostať Oscara za vedľajšiu úlohu, keď sa pritom celý dej točí okolo neho a jeho hlavným, a najdôležitejším predstaviteľom. Na de Nira alebo Hurta samozrejme nemá. Veľmi slabé 3*. (909. hodnotenie, 79. komentár k filmu) (05.02.2012)

Hlavní otázka filmu zní: Kdo je silnější – ten, kdo prožívá emoce, nebo ten, kdo se jim vyhýbá? Celá moderní civilizace je o tom umět se vyhnout emocím. Podle toho ta civilizace vypadá. Necítí-li totiž člověk reálnou bolest, necítí ani skutečnou radost. ___ Poslední čtvrthodina filmu nezachraňuje jeho mdlý dlouhý zbytek. (05.03.2013)