Stůj při mně

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Film sleduje partu kamarádů na cestě za mrtvolou. Místy vtipný, místy smutný. Nechybí ani emoce, hádky a vyhrocený scény. Potěšil i mladej K. Sutherland a J. Cusack. Konec je výstižnej a jako bych v něm viděl sám sebe. Ani já v podstatě svoje kamarády z dětství nevídám ale nikdy na ně ani na to co jsme spolu prožili nezapomenu. Tady nejde asi hodnotit jinak než plným palbou. PS: Povídka o špekounově pomstě pobavila možná ještě o to víc, že něco takovýho bych v tomhle filmu nečekal. (01.12.2022)

Svým způsobem mě přitahujou padesátá léta a kultura v tomto období v Americe. I tento příběh si jel takovou klidnou povídkovou formou, která uklidňuje. Partička kluků zažívá cestou za mrtvolou sice né příliš silné zážitky, ale když se vcítíte do toho období, tak ani nic bombastickýho nepotřebujete... (21.03.2018)

Zvláštně příjemná adaptace knihy od Stephena Kinga podepřená krásnou hudbou (titulkovou skladbu miluju) a hlavně skvělými hereckými výkony jistých dvou mladých herců jménem Kiefer Sutherland a River Phoenix, který, nebýt své předčasné smrti, mohl dnes patřit mezi nejlepší herce mladé americké generace. Sečteno, podtrženo výborný film, jenže já si při vyřčení slov "příběh čtyř kluků o přátelství" stejně vždy spíš vybavím Spáče. (22.11.2008)

Pekný, citlivý film, ale prišiel mi až príliš obyčajný. Pripomínalo mi to Páni kluci, len téma putovania bola vážna. Schválne som si všímal mladého Phoenixa a jeho herectvo. Bolo presvedčivé, rovnako ako jeho štyroch spolukumpánov. Na nedeľné popoludnie ideálna záležitosť s pekným záverom (a nenásilným ponaučením). (21.11.2005)