Když Harry potkal Sally

Rozhodně to lepší z žánru romantických komedií. Zápletka, kdy se znají přes 10 let jako přátelé a nedokážou si jednoduše přiznat, že k sobě patří, je originální. Velmi dobře napsané dialogy. Příjemní herci, nevtíravý příběh. Režisér Reiner prostě věděl, co dělá. Pro Meg Rayenovou začátek hvězdné kariéry v tomto žánru. Párkrát se pokusila z této růžové škatulky dostat (Odvaha pod palbou), ale skončilo to neslavně. Někteří herci se holt narodili jen pro jeden typ rolí. Ale není to na škodu. "Dala bych si to, co ona......" :-) 75% (21.10.2011)

Největší šok přišel po skončení, při titulkách - cože? Tuhle konverzační romantickou komedii o dvou intelektuálech, co řeší milostné trable na Manhattanu nenatočil Woody Allen? Když Harry potkal Sally je dílo z rodu Pojistky smrti - film si udržuje zvláštní napětí a diváka baví každý záběr, což je způsobeno hlavně perfektním scénářem - slovní přestřelky, především ty mezi ústřední dvojicí, jsou prostě dokonalé a postřehy o soužití žen a mužů naprosto trefné (,,Víš o čem muži přemýšlí bezprostředně po sexu? Jak dlouho tu ještě musím zůstat, abych ji neurazil? Třicet sekund?"). Bez toho, že by citově vydíral, tento příběh o dvou ňoumech, kterým trvalo 12 let, než se do sebe zamilovali, mě dojal a oslovil nejvíc od... no, od posledního filmu Woodyho Allena. (10.02.2011)

!!! ---- SPOILER ---- !!! Najviac ma potešila Carry Fisher, skvelé dialógy, Meg Ryanovej a Billovi Crystalovi to sadlo... ale preboha prečo ten koniec? Tu ma to vytáča ešte viac než pri Dirty Dancing, pretože až do posledných minút je Harry a Sally nie len o zábave, väčšinu času máme čo dočinenia s veľmi inteligentným snímkom - chvíľu s hrdinami sympatizujete, chvíľu im nerozumiete, potom vás naštvú, skrátka nádhera, ako zo života. A potom bác, AMERIKA!! (22.08.2006)

Velmi solidní romantická komedie, která na jednu stranu zůstává v zaběhnutém řádu věcí a to svým vyprávěním, vývojem (i koncem), ale daleko přesahuje své konkurenty opravdu inteligentním a místy i kousavým humorem. Což v praxi znamená, že se na film můžete dívat i bez inzulinových injekcí ukrytých v nočním stolku a dokonce i v případě, že máte (podobně jako já) smrtící alergii na růžovou barvu a plyšová zvířátka. Jinak celý film jsem se nemohl zbavit dojmu výrazného vlivu Allenových komedií ze sedmdesátých let (především mám na mysli Annie Hallovou a Manhatten), které pod satirizujícím povrchem ukrývají skutečnou, nepřikrášlenou lidskost. Ostatně i hlavní postavy v sobě nesou tento „oživující“ rozpor – civilnosti se nám dostává právě skrze Crystalův pesimistický cynismus, či naivní náročnost Ryanové. Ovšem právě tohle je na snímku vůbec to nejlepší. Až skrze „vadnost“ se postavy stávají lidmi, ke kterým postupem času cítíme čím dál tím větší empatii a proto nás poté ty po cestě rozsypané střípky a odlesky romantiky mohou naplnit mnohem větším dojetím, než by mohl dosáhnout film s prototypy charakterů alá pán a paní bezchybní. Ono když se nad tím zamyslíte do důsledků, je to docela zajímavý fenomén. Opravdového pohnutí se člověku nedostává po shlédnutí ideálu, ale až v ideálu, který je přiložen do kontrastu s nedokonalostí. Kdybychom si odskočili do jiného žánru, co jiného dělá hrdinské činy opravdu zářivými, než jejich těžkost (která je sama o sobě temnou) a k čemu by byl třeba příběh zobrazující utrpení, které není vykoupeno lidskou odvahou, tím inspirujícím výkřikem „navzdory utrpení půjdu dál“? Asi tak jako bílá opravdu vynikne až ve chvíli, kdy je dána na černé pozadí, pro skutečný projev ideálu lásky je nutná nedokonalost. Tím vlastně autoři řekli hodně podstatnou věc o milostných vztazích (a o vztazích obecně). Láska není o nalezení dokonalého partnera bez chyb – láska je přijetím chyb druhého, a to takovým způsobem, až se i ony stanou součástí neopakovatelné dokonalosti toho, koho milujeme. (30.01.2017)

Klasika žánru romantickej komédie, ktorej sa vyrovná máločo, Nora Ephron (nerežíruje, ale napísala scenár) asi vo svojej najlepšej forme, Meg Ryan vo svojej druhej najlepšej (alebo skôr najroztomilejšej) forme hneď po Láske cez internet a hláškujúci Billy Crystal tiež ujde :-). Už samotný film by bol asi na plný počet, ale keď si k tomu pripočítam tú už skultovnenú scénu s predstieraným orgazmom, 10/10 je úplne jasných :-))) (28.08.2005)