Requiem pro panenku

Wau! Pane Renči, neuznávám vaše kvality tak jak si asi zasloužíte, ale tímto filmem jste mi dokázal jak jste dobrý. Velmi sugestivně podanný a působivý příběh o světě v dětském ústavu, který porazi každého ze židle a koho ne, ten na ni neseděl. Použití tmy, herecký koncert Anny Geislerove, Evy Holubové a Báry Hrzánové je zakončen tak jak se dalo očekávat. Trochu nesmyslným odsouzením, nad kterým se dá pochybovat. Nejlepší Renčův film se skvělou hudbou Ondřeje Soukupa a výbornými herci co říci víc?(snímek jsme viděl den po Spíčích a at se na mě nikdo nezlobí(sorry, Roberte) Rekviem je lepší a to o 1/2* minimálně. (07.07.2005)

Tomu se říká debut! Renčovi se povedlo něco, co se za pár let povedlo i Svěrákovi (filmem Jízda) - natočit snímek s tak dokonalou atmosférou, kterou už ty dnešní (české) filmy postrádají. Nemalý podíl na té atmosféře má dokonalá hudba Ondřeje Soukupa a geniální Aňa. Ona prostě byla talent už jako mladá, no a ty oči… Opravdu jedinečná a nezaměnitelná. Jinak jak už mnozí z vás tady píší, opravdu to není podle skutečného příběhu, alespoň ne podle toho, co jsme v tomto snímku viděli. Viz zde (asi od páté minuty). Ale upřímně tohle by mi sotva zkazilo zážitek z tak skvělého českého filmu. Je škoda, že Renč zřejmě nikdy nenatočí něco tak dobrého, jako tohle. 100 %. (03.06.2011)

Snad proto, že je film natočen podle skutečné události, snad, že se událost sběhla v mém kraji, snad i proto, že jsem pracovala ve fabrice s ženou, která v ústavu pracovala jako zdravotní sestra, snad že zprostředkovaná hrůza mě zhrozila a hrůzný oheň mi spálil slzy po katarzi, snad jen proto dávám tomuto filmu pět hvězdiček. (25.04.2008)

Filipa Renče nemám rád, jako každého režiséra bez rukopisu. U tohoto filmu se to dá pochopit jeho mládím a porevoluční vyšinutostí, ale přes určité fáze filmu se dostávalo velmi těžko. Renčova věčná snaha natočit něco, co se vyhýbá českým standartům, je zde, více než v jakémkoli jeho jiném filmu, natolik zřetelná, že dosahuje těžké křeče v určitých fázích srovnatelné s porevolční vlnou Víta Olmera (taky vám naskočila husí kůže?). K dovršení všeho zasadil do hlavní mužské úlohy sám sebe a to skutečně zabolelo. Jeho absolutní absence herního talentu by byla zřejmá i na čtrnácté kopii videokazety němé grotesky. Jeho hrátky na přitažlivého akčního hrdinu se srdcem na pravém místě působí, jak předškolní dítě, hrající si na detektiva a jeho výstup ve finální scéně osciluje s trapností ve fatálním důsledku tohoto výrazu. Zpomalovací záběry, podivná vzkříšení a do finále osazenstvo 1. patra (co byl zač proboha ten borec s tim příšerně nabílenym xichtem v té kazajce a hracíma kostkama?) z filmu dělají skutečně rozporuplnou show, která zamrzí v uvědomnění, jaké měl film možné ambice. Protože už od první scény, kdy auto veřejné bezpečnosti v šeru jede po opuštěné okresce kdesi na kraji světa to má nájezd na pekelně depresivní atmosferickou jízdu. A film si dokáže po většinu doby tu bezútěšnost udržet, dřív než ji nakrátko zase zabije nějakou demencí. Když se k tomu přičte určitá chladná syrovost snímku, skvělá výprava a čtrnáctiletá (místy dokonale obnažená) Anna Geislerová, nevychází z toho zas taková hrůza, ale mělo to náběh na 4*. Při představě, co by s tím udělal takový Michálek, nebo Zelenka... ach jo (17.04.2008)

Geniální trefa... Sázka na velkou nejistotu vyšla mladému Filipu Renčovi naplno. Těsně po pádu totality se filmů trápících se s odkazem normalizační mašinérie objevilo několik, ale formálně šlo o rychlokvašky bez hlubšího filozofického základu. Nezkušený Renč zůstal obsahově silně naivní a černobílý, nicméně filmovou řečí vytvořil tísnivě pravdivou atmosféru v sanatoriu pro duševně choré v časech těsně před "perestrojkou" v Sovětském Svazu. Věřte mi - Záporné postavy budete skutečně nenávidět do morku kostí. A není to jen psychologická hra, jelikož i kamera, hudba či střih patří v naší kinematografii k bezkonkurenčním. Mainstream nejvyšší kvality, coby obrácená propaganda nesmírně silné. (14.02.2007)