Válka barev

40% — Po Requiem pro panenku jsem byl celkem namlsaný, ale film mě v zásadě zklamal. Tajemné chování postav a hlavní zápletka byla, bohužel, již v době uvedení dost profláklá, takže nemohla představovat žádné napětí. Protože to byla jediná myšlenka filmu a žádné jiné překvapení se nekonalo, nemůžu ani já hodnotit výše než dvě hvězdičky. (11.03.2016)

Niekto to možno nazýva totálne víťazstvo formy nad obsahom, ja to nazývam spoločná prehra formy a obsahu. Na Válce barev je najsmutnejšie, že sa snaží byť deväťdesiatkovo cool a na deväťdesiatkách už dnes bohužiaľ vizuálne nič cool nie je. Samozrejme môžeme film chápať ako poctu Blow up a tým pádom neriešiť jej dej, avšak Antonioniho film ukazoval život a atmosféru Londýna 60. rokov tak, aké boli. To Renč ani náhodou, divák sa musí cítiť vo filmových reáliách úplne mimo. Vaculík s Geislerovou sú fajn, najmä Vaculík zachraňuje, čo sa dá, ale keď si spomeniem na ten tenis a halucinácie, tak mi neostáva iba konštatovať, že Válka barev je póza. Mimochodom by ma zaujímalo, koľko divákov v kinách chápalo, že sa jedná pri tenise o odkaz na Blow up. Je to experiment, ktorý tak nesmierne zostarol, že už naberá jeho zábavnosť úplne iný charakter a tak ho vám doporučujem ako ukážku vkusu-nevkusu polovice 90. rokov. (06.07.2014)

Konečne po dnešnom opätovnom neplánovanom vzhliadnutí tohto diela ,musím konštatovať, že som sa vo svojom dávnejšom honotení nezmýlila..... Blow up to nie je , nie je to vlastne nič, rádoby umelecké sekvencie , strihy farieb a nič hovoriacich scénok fotografa s modelkami , sem tam nejaký dej , pri pátraní akejsi vraždy-nevraždy-až moc spoločného s dielom Blow up-s neporovnateľne horším výsledkom , proste chaos v chaose , jedine čomu som dala vtedy a i dnes hviezdičku je hudba . (02.11.2014)

Zajímavý, ale nedotažený pokus o temný, znejisťující thriller s existenciálním přesahem. Bohužel doplácí na dobovost, řídkou zápletku, nedopracované postavy a vztahy a dramaturgickou neucelenost. S tím souvisí i fakt, že film na různých úrovních vykrádá ( a tváří se přitom, že cituje a variuje) dva kvalitnější předobrazy - Antonioniho "Zvětšeninu" a seriál Davida Lynche a Marka Frosta "Twin Peaks". Najdou se tu filmařsky zajímavá místa ( úvodní let nad krajinou a fotografování scény "vraždy", scéna rekonstrukce "vraždy" v lesíku u vily, útržek scény z mondénního večírku, kde hlavní hrdina blouzní ). Renč je zvláštní režisér - na jednu stranu je vidět, že mu sedí vyprávění obrazem za doprovodu hudby. Na druhou stranu ale rozbíjí film na řadu malých klipovitých pasáží. "Válka barev" nepůsobí narativně uceleně a plynule. Což je také způsobeno faktem, že není moc co vyprávět a z čeho těžit napětí. Chápu, že Renč chtěl málomluvný atmosférický film, ale i ten potřebuje nějaké motivické směřování a dramatickou/ dramaturgickou kostru. ....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/07/valka-barev-r-f-renc-1995.html (13.04.2012)

Okouzlení z neznámého dokáže všechno možné. Kromě zázraků. V roce 95 se mysteriozní thriller musel jevit jako vizionářský počin. V konečném důsledku však ale nelze říci nic jiného, že Filip Renč měl už v té době nakoukáno a Ondřej Soukup naposloucháno a ani jeden z nich se s přidanou hodnotou moc neobtěžovali... (03.01.2010)